Když manžel miluje jinou: Zůstat nebo odejít?

Nikdy bych si nemyslela, že jednou budu psát takový text. Že budu sedět sama, s hlavou plnou otázek a bolestí, zatímco on bude myslet na ni. Že po letech manželství, po společných radostech i starostech, přijde den, kdy mi řekne: „Miluji ji.“

Máme dvě malé děti. Jednoletého prcka, který mě ještě potřebuje na každém kroku, a tříapůlletého šibala, který zrovna začíná objevovat svět. A jejich táta? Ten se zamiloval do jiné ženy a teď stojím před rozhodnutím, co dál.

Neřekla bych. Ano, poslední měsíce nebyly snadné. S malými dětmi to často nebyla romantika jako z filmu. Únava, stereotyp, hádky o maličkosti. Ale pořád jsem měla pocit, že jsme na jedné lodi. Že jsme rodina.

Teď mi ale říká, že už mě nemiluje. Že mě vnímá jen jako matku svých dětí, ale jeho srdce patří jí. Cizí ženě z druhého konce republiky. Jak dlouho to trvá? Prý necelé dva měsíce. Ale já vím, že tím to nekončí. On ji vybírá. A já mám pocit, že se mi hroutí svět.

Má smysl bojovat?
Každý mi říká něco jiného. Někteří tvrdí, že je to jen dočasné poblouznění a že bych se měla snažit ho získat zpět. Jiní říkají, že nemám bojovat o někoho, kdo se rozhodl odejít. A já? Já nevím. Miluju ho. Nenávidím ho. Chci, aby zůstal. A zároveň se děsím toho, že by zůstal jen z pocitu povinnosti.

Co děti?
To je to nejhorší. Manžel tvrdí, že se o ně chce starat. Že mu na nich záleží. Ale jak jim vysvětlím, že táta už nebude doma? Jak jim vysvětlím, že odešel za jinou? A hlavně – jak unesu tu představu, že mé děti budou vyrůstat napůl v jiné rodině?

Co když se jednou vrátí?
Čekat na něj? Doufat, že ho to přejde? Nechci být ta, ke které se vrátí, až ho přestane bavit ta novota. Protože co když se to stane znovu? A znovu?

Jedno vím jistě – nezhroutím se. Budu plakat, budu mít tisíckrát chuť mu napsat, prosit ho, aby se vrátil. Ale vím, že mě to jednou přejde.

Musím být silná. Kvůli dětem. Kvůli sobě. Možná teď nevidím světlo na konci tunelu, ale jednoho dne ho najdu.

A vy, kdo jste to zažili – jak jste to zvládli?