Článek
Myslel jsem si, že mám vyhráno.
Začalo se mi dařit, peníze přicházely rychleji, než jsem je stíhal utrácet. A když se vám něco takového stane, začnete si myslet, že už to tak zůstane napořád. Že ten příjem nikdy neklesne.
Takže jsem si zvedl laťku.
- Lepší bydlení. Nájem v novostavbě, pohodlný byt, kam jsem se těšil vracet.
- Auto na operák. Měl jsem na splátky, tak proč jezdit starou šunkou?
- Život bez omezení. Jídlo venku, lepší oblečení, dovolené. Protože na co bych se omezoval?
A pak to přišlo. Příjmy klesly. Výdaje zůstaly.
Auto si nechat musím. Nájem šel pryč.
Nejdřív jsem si myslel, že to je jen přechodné. „Teď to sice není top, ale příští měsíc bude líp.“ Jenže nebylo. A další měsíc taky ne.
Najednou jsem se musel rozhodovat. Smlouva na auto je na dva roky, vrátit ho nemůžu. Pokud bych to udělal, zaplatím brutální pokutu – 240 korun za každý nevyužitý den. Spočítal jsem si to. Bylo by to víc než splátky.
Takže co? Musel jsem pryč z nájmu.
Přestěhoval jsem se zpátky k rodičům. Z místa, kde jsem se cítil jako pán svého života, zpátky do dětského pokoje. A zatímco jiní si užívají výplatu, já z ní každý měsíc posílám peníze na auto, které už vlastně vůbec nepotřebuju.
Jeden špatný krok a jste v pasti.
Nikdo mě nevaroval. Když se vám začne dařit, každý tleská. Banky vám rády půjčí, prodejci vás rádi uvrtají do dlouhodobých smluv, společnost vás pobídne k tomu, abyste si užívali „lepší život“.
Ale co když ten příjem nevydrží?
Nikdo vám neřekne: „Hej, dej si pozor, ať nespadneš do pasti.“
Já si ji postavil sám. A teď v ní sedím.
Moje rada? Než si zvedneš standard, přemýšlej, co budeš dělat, když se tvůj příjem zmenší. Jinak se jednoho dne můžeš probudit ve stejné situaci – s účty, které musíš platit, ale bez peněz, kterými bys je zaplatil.
