Článek
Žena staré školy
Moje babička je ročník 1957. Už od mládí byla zvyklá makat.
Začínala v textilním podniku, později šla uklízet, potom pomáhala v kuchyních, na brigádách, dělala vše, co bylo třeba.
Nikdy nebyla na úřadu práce, nikdy si „nehrála na nemocnou“, nikdy nebyla v exekuci.
Poctivě vychovala tři děti, z jedné výplaty se starala o celou domácnost.
Žádné výmluvy. Jen práce a rodina.
Peníze vždy do obálky. Vůbec ji nenapadlo, že je něco špatně
V 90. letech a i později jí většina zaměstnavatelů dávala výplatu „do ruky“.
Bez výplatních pásek.
Bez informací.
Bez přístupu k informacím o pojištění.
Ale babička si nemyslela, že dělá „na černo“. Všude byla normálně zaměstnaná. Chodila do práce, plnila směny, podepisovala přítomnost. Jen prostě nikdy nikdo neřekl, že ji nikdo nepřihlásil k pojištění.
A pak přišel šok – důchod nedostane
Když jí bylo 63, zašla si na Českou správu sociálního zabezpečení.
Tam jí úřednice oznámila:
„Máte odpracováno jen 31 let. Pro důchod je potřeba alespoň 35. A některá zaměstnání, která uvádíte, vůbec neevidujeme.“
Babička nechápala.
„Ale vždyť jsem tam opravdu pracovala!“
Úřednice jen pokrčila rameny:
„Zaměstnavatel vás možná nevedl oficiálně. Tohle není v systému. To se nepočítá.“
A teď? Nemá nic
Dnes babičce běží 65. rok života.
Důchod? Nula.
Sociální dávky? Minimální.
Aby měla na nájem a jídlo, chodí několikrát týdně uklízet schody v bytovce.
Za 90 korun na hodinu. A z těch peněz stále platí zdravotní.
Na léky si bere jen ty nejnutnější. Zubaře se bojí. Nemá na něj.
Stát ji potrestal za to, že věřila
Zaměstnavatel, který jí léta nedal přihlášku k pojištění, zůstal bez následků.
Stát ji nikdy nevaroval, že jí roky chybí.
Nikdo jí neřekl: „Zkontrolujte si výpis.“ Nikdy žádný nedostala.
A teď jí stát říká:
„Je to vaše odpovědnost. Měla jste si to hlídat.“
Ale jak? Když nikdy neměla přístup do dat, nevěděla, že něco jako výpis z ČSSZ existuje, a věřila, že když pracuje – má vše, jak má být.
