Článek
Ona si vezme prádlo. Já montérky
Kamarádka mi kdysi říkala, že už „na klasickou práci kašle“.
Začala s fotkami, pak přešla na videa. OnlyFans.
Dnes?
Nový iPhone, značkové kabelky, auto na leasing.
A hlavně: nechodí do práce. Neřeší směny. Neřeší šéfa.
A já?
Vstávám každý den v 5:00, navleču se do šedých montérek a jedu na linku.
Po osmi hodinách mě bolí celé tělo.
Po dvanácti už nemám ani energii jít do obchodu.
A přesto se za ni nestydí nikdo. Ale já? Já jsem „ta hloupá“
Ona je „odvážná“. „Sama sobě šéf.“
Lidi jí lajkují fotky, sledují jí stovky mužů.
Někteří ji platí víc za týden, než já vydělám za měsíc.
A já? Když se zmíním, že makám na tři směny, tak se na mě dívají jako na chudinku.
A víš, co mě štve nejvíc?
Že se to dnes bere jako normální.
Že dřít od rána do večera za minimum je „ctnost“, ale žít z online nahoty je „osobní svoboda“.
Já nikoho nesoudím. Ať si každý dělá, co chce.
Ale ptám se:
Co to říká o naší společnosti, když se víc vyplácí svléknout se online než jít poctivě makat?
Nemám závist. Mám vztek
Ne, nechci si založit OnlyFans.
Neumím to. Necítím to tak.
Ale bolí mě vědomí, že moje práce má nižší cenu než pár odhalených fotek.
A že když se rozpláču po dvanáctce ve fabrice, všichni mi řeknou jen: „Tak si najdi lepší práci.“
