Článek
Děti? To je má starost. Domácnost? To je má starost. On? Jen vedle mě existuje
Nečekám romantické gesta, nechci každý den květiny ani nekonečné vyznání lásky. Ale chtěla bych cítit, že v tom nejsem sama. Jenže já sama jsem.
- Děti automaticky chodí za mnou. Když něco potřebují, volají „mami, mami, mami“. Táta? To je jen někdo, kdo je doma, ale vlastně není přítomen.
- Domácnost táhnu já. On možná občas uvaří, ale úklid? Starost o školu? Plánování všeho? To je na mně.
- On si žije svůj život. Když má volný čas, je buď na mobilu, nebo pryč kvůli svému sportu. Tři víkendy v měsíci prostě není. Já mezitím vezmu děti na výlet, protože doma by nás sežrala nuda.
A nejhorší je, že už mě to nebaví. Už nechci být ta, co pořád plánuje, uklízí, stará se, zatímco on prostě existuje někde vedle.
Jsem unavená. A on? Hlavně ať ho nikdo neruší
Přijde domů z práce. Já taky, ale s tím rozdílem, že mě čeká další směna. On? Sedne si, otevře mobil a zmizí do svého světa.
- „Jsem unavený.“
- „Měl jsem těžký den.“
- „Potřebuju chvíli klid.“
Super. Jenže já jsem taky unavená. A taky bych chtěla chvíli klid. Ale kdo se postará o děti? Kdo se postará o domácnost?
Mám někdy pocit, že kdybych zmizela, možná by si toho ani nevšiml.
Kdybych byla sama, bylo by mi líp?
Čím dál častěji si pokládám otázku, jestli bych nebyla šťastnější sama.
- Stejně na všechno jsem sama. Tak jaký je rozdíl?
- Aspoň bych nemusela řešit zklamání, že vedle mě někdo je, ale vlastně není.
- Děti by věděly, že táta je pryč, a ne že je sice doma, ale duchem někde jinde.
Jenže mám strach.
Strach, že to sama neutáhnu. Strach, že dětem bude táta chybět, i když je teď víc ve svém mobilu než s nimi. Strach, že mi bude chybět pocit, že vedle mě někdo je – i když vím, že to vlastně není pravda.
Jak se z manžela stal jen spolubydlící a jak dlouho to ještě vydržím?
Vím, že nejsem sama. Kolik žen žije v podobném vztahu? Kolik z nás se cítilo osaměle vedle člověka, který by měl být nejbližší?
Nevím, co bude dál. Nevím, kolik toho ještě zvládnu. Ale jedno vím jistě – tohle už není manželství. A otázka není, jestli se to změní, ale jak dlouho to ještě vydržím.
