Článek
Když se vezmete, myslíte si, že to bude navždy.
Že budete milovat a být milovaní.
Jenže někdy láska prostě zmizí.
A to se stalo nám. Manžel mě už nemiluje.
Jak to poznám?
Už mě neobejme.
Už se mě nedotýká.
Už se ani neptá, jak se mám.
Žijeme vedle sebe jako dva spolubydlící.
Sedíme u jednoho stolu, ale neříkáme si nic.
Spíme ve stejné posteli, ale jsme dál než kdy dřív.
A tak jsem se ho zeptala. Přímo.
„Ještě mě miluješ?“
Pokrčil rameny. „Myslím, že už ne.“
Tak proč jsme pořád spolu?
Bylo mi jasné, co musí přijít. Rozvod.
Ale když jsem to řekla nahlas, začal se smát.
„Rozvod? Na co? To nedává smysl.“
Prý by to bylo zbytečné utrácení peněz.
Prý se můžeme chovat jako přátelé a žít spolu dál.
Ale já nechci být jen spolubydlící v prázdném manželství.
Nechci žít vedle někoho, kdo mě nemiluje.
Jenže pro něj to není problém.
Říká, že to tak funguje spousta lidí.
Že nemůžeme mít všechno.
Ale já nechci být jen pohodlnost.
Nechci být žena, kterou si nechal, protože je to snazší než odejít.
Zasloužím si víc.
A tak teď přemýšlím.
Zůstanu v manželství bez lásky, jen abych si ušetřila starosti?
Nebo si vyberu bolestný rozvod a možnost začít znovu?
A kolik žen je na tom stejně jako já?
