Článek
Vždycky byl problémový, ale teď už je to neúnosné. Můj otec je notorický alkoholik a jeho život se dávno vymkl kontrole. Nepije pro radost. Pije, aby zapomněl, aby necítil, aby přežil.
Nejvíc tím trpí moje prarodiče, kteří se o něj stále starají. Řeší jeho problémy, zahlazují jeho průšvihy, sledují, jak se sám ničí. A já? Já už nevím, co dělat.
Když jsem se ho zeptala, jestli by radši venku zmrzl, než aby se šel léčit, odpověděl klidně, že asi ano.
Alkohol už ho zničil. Ničí ale i celou rodinu
Je těžké vidět vlastního rodiče, jak se pomalu zabíjí. Každý den je stejné peklo.
- Přijde domů opilý, sotva se drží na nohou.
- Vyvolává hádky, obviňuje všechny okolo.
- Slíbí, že přestane, ale už druhý den sahá po láhvi.
Všechno už jsme zkusili. Domluvy, ultimáta, prosby, hrozby. Nic nepomáhá.
A tak se ptáme: Co dál? Má smysl bojovat za někoho, kdo o to nestojí?
Můžeme ho donutit k léčbě?
Na internetu jsem se dočetla, že nedobrovolná léčba je možná, ale musí k tomu být důvod.
- Osoba musí být nebezpečná sobě nebo okolí.
- Musí být podána žádost o hospitalizaci, nejčastěji přes psychiatrii.
- Léčebna sama podává návrh na soud, který rozhodne o nedobrovolné léčbě.
Ale dokud někoho přímo neohrozí, většinou se nic nestane. Jenže máme čekat, až se něco opravdu stane?
Vydědění jako poslední možnost?
Prarodiče už přemýšlí nad tím, že ho vydědí. Není to snadné rozhodnutí, ale co jiného jim zbývá? Celý život mu pomáhali, ale on se jen dál ničí.
Dá se vůbec vydědit vlastní dítě? Ano, ale musí k tomu být jasné důvody. Alkoholismus, agrese, nezájem o rodinu – to všechno může hrát roli.
Jsem ochotná všechno dosvědčit, říct pravdu, potvrdit, co dělá. Možná je to kruté, ale někdy už prostě není jiná možnost.
Jak tohle skončí?
Nejhorší na tom všem je bezmoc. Víte, že člověk, kterého jste kdysi milovali, se sám žene do záhuby. A vy s tím nemůžete nic dělat.
Možná jednoho dne přijde den, kdy pochopí, že musí přestat. Možná ale taky ne.
A my budeme jen čekat na telefonát, že se stalo to, co bylo dávno nevyhnutelné.
