Článek
Láska dokáže překonat hodně věcí. Ale může překonat i nepříjemný zápach?
Můj partner je skvělý člověk. Vtipný, inteligentní, hodný. Když jsme se poznali, byla jsem do něj blázen. Ale po pár měsících vztahu jsem si začala všímat něčeho, co mi dřív unikalo – nevoněl.
A ne, nemluvím o tom, že bych čekala, že bude každý den vonět jako parfumerie. Jde o základní hygienu.
Sprcha? Když si vzpomene
Ráno vstane, oblékne si to, co měl na sobě včera, a prostě jde. Do práce, na nákup, domů. A sprcha? Možná večer. Možná zítra. Možná někdy.
Už několikrát jsem se přistihla, že si držím odstup, když mě chce obejmout. Když se posadí vedle mě na gauč, cítím ho. A ne, není to příjemná vůně. Je to směs potu, mastných vlasů a oblečení, které vidělo pračku naposledy před týdny.
Nechci ho ponížit, ale…
Mám mu to říct? A jak? Vždyť hygiena je tak osobní věc. Jak někomu naznačit, že jeho tělo už není jen „přirozená vůně“, ale regulérní problém?
Nechci ho ztrapnit, ale sama se dusím.
Zkoušela jsem všechno
Začala jsem jemně: „Nechceš se mnou do sprchy?“
Zkusila jsem nadhodit: „Miluju, když muž voní. Jaký parfém máš rád?“
A nakonec i přímo: „Myslím, že bys mohl víc dbát na hygienu, někdy tě dost cítím.“
Nic z toho nefungovalo. Buď to přešel, nebo se urazil.
Proč to nevidí sám?
Co mě nejvíc šokuje, je to, že si to vůbec neuvědomuje. Jak může nevidět, že má mastné vlasy? Jak mu nevadí, že jeho oblečení už nemá původní barvu, protože je nasáklé potem?
Neštítím se ho. Ale začínám se mu vyhýbat. A to už je problém.
Může se to změnit?
Lidé říkají, že zvyky se mění těžko. Ale dá se vůbec žít s někým, kdo nemá základní hygienické návyky?
Protože pokud se to nezmění, co dál? Budu trávit roky ve vztahu, kde budu nenápadně větrat místnost pokaždé, když projde kolem?
Co dělat?
Jsem na hraně mezi tolerancí a odporem. Vím, že je těžké někomu říct takovou věc, ale pokud mu to neřeknu, budu nešťastná já.
Co byste dělali vy? Jak se dá někomu říct, že smrdí, aniž by ho to úplně zničilo?
