Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že by můj přítel byl majetnický. Ale když se ohlédnu zpět, vidím, že mi pomalu, ale jistě začal říkat, co smím a nesmím nosit.
Začalo to nenápadně. Jednoho dne jsem si oblékla legíny a volné tričko a chystala se do města. Když mě uviděl, změnil se mu výraz ve tváři.
„V tomhle ven nepůjdeš.“
Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci. Ale on byl vážný.
„Víš, jak se na tebe ostatní dívají? Tohle nosí holky, co chtějí provokovat.“
Zasmála jsem se. Ale jemu to směšné nepřišlo.
„Chceš, aby po tobě čuměli jiní chlapi?“
Najednou mi začal vyčítat, že se prý líčím a hezky oblékám jen proto, aby si mě všimli jiní muži.
„Chceš, aby na tebe ostatní koukali? To se ti jako líbí?“
Začala jsem se cítit provinile. Ale co jsem udělala špatně?
Legíny nosí každá druhá žena. Najednou je to problém?
Ale chtěla jsem se vyhnout hádce. Tak jsem se převlékla.
Začalo to legínami. Pak přišly další zákazy.
Ten den mi to nepřišlo tak závažné. Ale jakmile jsem jednou ustoupila, přišlo další omezení.
- „Tuhle sukni si neber, je moc krátká.“
- „Výstřih? To fakt nemáš nic jiného?“
- „Tílko v létě? Vždyť se na tebe budou všichni koukat!“
Nechtěl, abych se oblékala tak, jak se cítím dobře.
Chtěl, abych se oblékala tak, jak se líbí jemu.
A já mu vyhověla. Chtěla jsem klid.
„Dělám to pro tebe, abys nebyla za lacinou.“
Neřekl mi napřímo, že mi něco zakazuje.
Vždycky to bylo „pro moje dobro“.
„Nechci, aby tě ostatní viděli jako lacinou.“
„Jen ti říkám, co se k tobě hodí víc.“
„Chráním tě před tím, aby si o tobě lidi nemysleli špatné věci.“
Jenže proč jsem se pak cítila jako někdo, kdo nesmí rozhodovat o vlastním těle?
Začala jsem se bát, že si ho rozzlobím.
Když jsem si jednou přece jen vzala šaty, které neměl rád, všiml si hned.
„Já jsem ti k tomu něco říkal, ne?“
Bylo mi trapně. Cítila jsem se provinile.
Ale za co? Za to, že jsem se oblékla podle sebe?
Takhle to dál nejde.
Jednoho dne jsem si sedla a přemýšlela. Kdy jsem se přestala oblékat podle sebe a začala se podřizovat jeho náladám?
Tohle není ochrana. Tohle je manipulace.
A já se musím rozhodnout. Buď budu dál dělat, co chce on…
…nebo budu konečně zase sama sebou.
