Článek
Nejlepší způsob, jak zjistit, jestli se dá žít bez internetu? Otestovat to na vlastní kůži. Takto začal bizarní experiment, který na začátku vypadl jako šílený nápad, a skončil jako příběh, který otřásl jeho pohledem na moderní svět.
Útok na pohodlí nebo potřeba změny?
Před měsícem se můj kamarád, Pavel, rozhodl, že má dost. Už ho unavovalo neustálé zírání do obrazovky. Život v neustálé online závislosti, kdy jsme stále připojeni, online a dostupní, mu začal připadat jako vězení. A tak se rozhodl – týden bez internetu, bez telefonů, bez wifi. Ale místo toho, aby si šel na chatu nebo na výlet do hor, Pavel se rozhodl zůstat ve svém autě. A strávil celý týden v autě – jen on a jeho myšlenky.
Autem na konec světa? Ne, na konec internetu!
Pavel si vybral prázdné místo na okraji města, kam ho nic nezláká – žádné kavárny, restaurace, nic. Záměrně si vybral místo, kde nebude mít vůbec žádné připojení. A tak začal svůj týdenní experiment. Počet lidí, kteří by udělali to samé, je pravděpodobně nulový, ale pro Pavla to byla nutnost.
Co ho k tomu vedlo? Odpovědí byla jednoduchá: chtěl zjistit, zda dokáže přežít ve světě, kde je všudypřítomný internet, ale nikde kolem něj. Týden bez Facebooku, Twitteru, Googlu – to bylo pro něj jako poprvé dýchat bez kyslíku.
Včera to bylo jinak. Dnes? Rozbité spojení se světem.
Jak experiment pokračoval, začaly vycházet první „problematické“ momenty. Pavel si uvědomil, že vše, co považujeme za obyčejné, je závislé na internetu. Od hledání cesty na mobilu až po pokus zjistit, co se stalo s tímto zvláštním videem, které mu doporučil kamarád. A pak začal postrádat i základní komunikaci – nikdo mu nepsal, nemohl se podívat na poslední zprávy, sledovat sportovní zápas. Čím víc se to zdálo jako test, tím víc se to stávalo návykovým. Jako závislák na drogách, který si vyzkouší abstinenci.
Vědomí izolace: Kolik jsme připraveni ztratit?
Ve chvílích, kdy Pavel seděl v autě a sledoval zapadající slunce, si začal uvědomovat, jak moc je život řízený tím, co se děje online. Začal cítit, jak se pomalu dostává do stavu, kdy vše kolem něj začíná ztrácet význam, protože není nikdo, kdo by mu řekl, co dělat. Někdy se přistihl, jak si ani není jistý, co by měl dělat s volným časem. Přečíst knihu? Nebo si prostě nechat myšlenky běžet bez zbytečných podnětů?
Skutečné vítězství?
Po týdnu bez internetu Pavel odevzdal svůj telefon, pustil wifi a vrátil se do světa, kde „ještě žije“. Jaký to mělo efekt? Zjištění, že úplně všechno v našem životě je propojeno s tím, co jsme si v online světě vytvořili. Bez mobilu, bez aplikací, bez e-mailů, Pavel zjistil, že ve skutečnosti neexistuje žádný velký rozdíl mezi světem online a tím offline – jediný rozdíl byl ten, že neexistoval tlak na okamžité odpovědi.
Pavel se vrátil do svého života s novým pohledem. A s otázkou, jestli bychom neměli všichni alespoň na chvíli „vypnout“ a začít znovu žít – ne jako digitální občané, ale jako reální lidé, kteří se rozhodují podle toho, co je skutečně důležité.
