Článek
Rovnost není sprosté slovo
Když jsem si našla partnera, věděla jsem, že nechci skončit jako moje máma – s taškami z nákupu, u plotny, večer u žehlení a s nespokojeným manželem, který jen sedí u televize. Chtěla jsem vztah, kde si budeme rovni. Kde když vařím já, on umyje nádobí. Když nakupuju, on vynese odpadky.
Ale stačilo pár vět u rodinného oběda a bylo jasno: „Chudák on, to ty ho diriguješ?“
Žena jako samozřejmá služba
V některých rodinách se pořád žije podle scénáře z 50. let. Muž pracuje, žena se stará o všechno ostatní. Jenže dneska už taky pracuju. A hodně. Přesto se ode mě očekává, že budu ta, co zajistí domácnost. Že budu mít pochopení, když je on unavený – ale kdo má pochopení pro mě?
Když se žena postaví, je „hysterka“
Když řeknu, že to takhle nechci, nejsem v očích ostatních racionální partnerka. Jsem hysterka. Jsem náročná. Jsem emancipovaná mrcha, co ničí tradiční hodnoty. Přitom nechci nic jiného než to, co by mělo být samozřejmé – spravedlivé partnerství.
Rodina není vztahový středověk
Chápu, že starší generace vyrostla v jiných poměrech. Ale nechápu, proč bych měla ten model slepě přebírat. Jestli si chlap dnes neumí vyprat, uvařit nebo se postarat o děti, není to „chlap“. Je to pohodlný kluk, co nikdy nemusel nic dělat.
A já? Já nejsem jeho máma. Nejsem jeho služka. Jsem jeho partnerka – nebo bych aspoň měla být.
Takže jestli vás děsí, že váš syn občas uvaří nebo vyluxuje, mám pro vás novinku: tohle není útok na mužství. To je realita moderního vztahu. A pokud to někomu připadá děsivé, měl by se ptát sám sebe proč?
