Článek
Dřív jsi řekl „dobrý den, slečno“ – dneska můžeš čekat žalobu. Svět, ve kterém jsme vyrůstali, byl možná zmatečný, ale měl pravidla. Dnes máš hlavně formuláře na přeznačování reality. Pohlaví se už neurčuje podle biologie, ale podle pocitu. A ten pocit můžeš změnit, klidně třikrát do roka.
Vítejte ve světě 73 pohlaví a žádné tolerance
Největší paradox dnešní doby? Čím víc bojujeme za přijetí „všech identit“, tím méně prostoru zůstává pro ty, kteří identitu měnit nechtějí. Řekni „normální muž“ – a jsi v problému. Řekni „rodiče chlapce a dívky“ – a jsi vyloučen z diskuze.
Zní to jako vtip, ale není: školky mění „maminku a tatínka“ na „rodič 1 a rodič 2“. Učitelé už se bojí oslovit žáky podle jména, protože „Tomáš“ se dnes může identifikovat jako „měsíční paprsek“.
Změň jazyk, změníš myšlení – i realitu
Tlak na jazyk je obrovský. Nemluvíme, jak chceme. Mluvíme, jak musíme. A nejde jen o slova – jde o postoj. Kdo se přizpůsobí, ten je „citlivý“. Kdo se zeptá „a proč?“ – ten je nebezpečný.
Otázky se dnes netolerují. Kritika je „útok“. Humor je „urážka“. A pokud chceš zůstat neutrální, nestačí mlčet – musíš aktivně podporovat.
Když biologie přestane platit, nastává chaos
Pohlaví je dnes „spektrum“. Neexistuje norma, jen preference. Lékaři už v některých zemích nesmějí označovat novorozence jako chlapce nebo dívku bez „souhlasu“. A když se v porodnici někdo splete, je to údajně násilí.
Kdo si dovolí říct, že existují dvě pohlaví – je považován za extrémistu. Kdo používá slovo „normální“, už dávno není.
Závěr?
Respektovat druhého neznamená zničit jazyk, pravdu a biologií ověřená fakta. Toleranci nelze budovat na strachu, a rovnost neznamená umlčet každého, kdo nesdílí novou víru. Pokud se budeme bát říkat „muž“ a „žena“, pak brzy nebudeme moci říct vůbec nic.
