Článek
Peníze? Sotva na přežití
- Nájem: 14 tisíc
- Energie: 3 tisíce
- Jídlo: 5 tisíc
- A co zbyde? Vůbec nic.
Máš práci, ale nežiješ.
Přežíváš.
A sleduješ, jak se to kolem všech tváří jako normální.
Nikdo se neptá, jak ti je
Je jedno, že tě bolí záda.
Je jedno, že ti ujíždí nervy.
Je jedno, že nemáš čas na děti, rodinu, život.
Důležité je jen:
„Máš práci, ne? Tak si nestěžuj.“
A tohle je přesně ta věta, která mě rozpalí doběla.
Moderní doba, ale pořád dřina
Automaty, roboti, AI… a stejně musíš makat jak před 40 lety.
Jen víc.
Rychleji.
Levněji.
Bez vděku.
Bez jistoty.
A co když onemocníš?
Náhrada směšná.
Podpora v nezaměstnanosti? Hahaha.
A na důchod? Ten už si možná ani nezažiješ.
Ale hlavně, že „je práce“
Takhle to dnes zní.
Není důležité, jaká ta práce je, jestli tě ničí, jestli máš na chleba.
Hlavně že „něco děláš“.
A když si dovolíš říct, že toho máš dost?
„To jsi rozmazlená.“
„Máš přece dvě ruce.“
„Zkus být bezdomovec!“
Práce má mít smysl. Ne být trest
Pracovat je normální.
Ale otročit není.
A my jsme se nechali přesvědčit, že to je jedno a to samé.
Není.
