Článek
Začalo to jako všechno: TikTok, Instagram, „doporučení“ od holek, co mají 100k sledujících a těla bez jediné chybičky.
„Bez proteinu bych neměla tyhle nohy.“
„Tenhle protein piju každý den a cítím se skvěle!“
A já? Já si připadala, že bez shakeru v ruce nemám nárok být ani člověk, natož ženská.
Tak jsem si koupila první pixlu.
Vanilka. 999 Kč.
Vážně jsem to dala za prášek ve stylu sušeného mléka.
První dny: Nechuť, nadýmání, ale pocit „dělám to dobře“
Smíchala jsem to s vodou. Ochutnala.
Fuj.
Ale vypila jsem to. A víte proč? Protože jsem si řekla, že to tak má být. Že to je „palivo pro tělo“.
Že tahle pachuť znamená sílu.
První týden – žádná změna.
Druhý týden – pocity na zvracení ráno po vypití.
Třetí týden – nafouklé břicho jak balón, svědění kůže a nulový progres.
Ale stejně jsem to pila. Protože mi bylo trapné si přiznat, že jsem naletěla.
Protein se stal mým placebo. A náplastí na lenost
Říkala jsem si:
„Dám si protein, nemusím večeřet.“
„Dám si protein, tak nemusím mít výčitky z toho, že necvičím.“
„Dám si protein, a to znamená, že jsem zdravá.“
Ale pravda byla, že to byl jen rituál.
Psychologická berlička.
Drahý falešný pocit, že něco dělám správně, i když ve skutečnosti nedělám nic.
Co jsem čekala? Že se probudím a budu mít břišáky?
Jo, vlastně asi ano.
Jako by protein měl v sobě kouzlo.
Jenže realita byla taková:
- ráno odporná pachuť
- pak celodenní nadýmání
- večer únava a žádná motivace
- zrcadlo? Po měsíci úplně stejné
A víte co? Začala jsem si připadat jako blbka.
Že piju něco, co ani nechutná, ani mi nedělá dobře – jen proto, že to všichni dělají.
Zlom: Když jsem si řekla „stačí“
Jednoho rána jsem se vzbudila, podívala se na tu pixlu na poličce a napadlo mě:
„Proč vlastně? Proč to piju? Vždyť mi to nic nedává.“
A tak jsem to prostě přestala pít.
Dala jsem to kámošce. Ta se zatvářila nadšeně. Ale v očích jsem viděla stejnou otázku jako u sebe:
„Dělám to, protože to funguje? Nebo protože chci být jako ostatní?“
Závěr? Protein není špatný. Ale já ho pila ze špatného důvodu
Možná někomu pomáhá. Možná je pro sportovce fakt užitečný.
Ale já nejsem kulturistka. Nejsem atletka.
Jsem jen holka, co se nechala unést trendem a myslela si, že kouzlo se dá rozmíchat v shakeru.
Nešlo mi o bílkoviny. Šlo mi o schválení. O pocit, že „jsem taky ta holka, co ví, co dělá“. Ale ne. Jen jsem pila drahé nic.
A teď už to vím.
