Článek
Pivo jako symbol průměrnosti
Když chlap řekne: „Jdu na pivo,“ je to vlastně přiznání. Přiznání, že jeho život je jeden velký stereotyp. Sedět každý večer se stejnými kámoši, nadávat na práci, řešit fotbal a pít jeden ležák za druhým – to je strop jejich vzrušení. Kde je dobrodružství? Kde je snaha o něco víc?
Chlapská kultura: pivo a nulová snaha
Pivní kultura je v Česku svatá. Ale proč? Protože je jednoduchá. Není v ní žádná snaha. Nemusíš se oblékat, nemusíš nic řešit, prostě jen přijdeš, sedneš a piješ. Jako dobře vycvičený pes, který každý večer čeká na svou dávku. A to má být vrchol mužské identity?
Pivo není pro vítěze
Podívejte se na úspěšné muže. Sportovci, podnikatelé, vizionáři. Nevidíte je s půllitrem v ruce, jak řeší, proč jim šéf nepřidal. Pivo je pro ty, kteří se smířili s průměrným životem. Pro ty, kteří nemají žádnou ambici. Když se chlap usadí v hospodě, jako by se usadil v životě – a tím to skončilo.
Kde je vášeň? Kde je styl?
Když chlap objedná whiskey, koktejl nebo třeba dobré víno, ukazuje tím vkus, otevřenost a odvahu zkusit něco nového. Pivo? To je prostě… pivo. Bez nápadu, bez originality, bez špetky elegance.
Takže pánové, než si příště zase objednáte tu nudnou desítku, zkuste se zamyslet. Jste spokojení s tím, že jste jen další chlap v hospodě, co pije to samé, co jeho děda? Nebo máte na víc?
