Článek
Všichni si myslíme, že bychom poznali, když nás někdo jen využívá. Jenže dokud se to nestane nám, nevidíme to. Taky jsem si myslela, že když někomu pomůžu, bude si toho vážit.
David byl můj dlouholetý facebookový kamarád. Normální chlap, který měl v životě smůlu. Dostal se do exekuce, přišel o byt a snažil se dostat zpátky na nohy. A já mu fandila.
Pak přišla první zpráva.
„Jde mi o život. Mám problém a potřebuju vrátit 10 tisíc, jinak se mi něco stane,“ napsal. A já? Poslala jsem mu 9 000 Kč na účet jeho matky. Protože jsem si myslela, že opravdu nemá jinou možnost.
Ale tím to neskončilo.
Dalších 10 tisíc na „rozbité auto“
Blížily se Vánoce a David měl další problém – rozbité auto. Jediný způsob, jak se dostat do práce. „Jestli ho neopravím, můžu si hledat jinou práci,“ napsal mi.
A já? Poslala jsem mu dalších 10 000 Kč. Jako dárek. Jen aby měl klid a mohl normálně fungovat.
A pak? Zmizel.
Když už mě nepotřeboval, stal se nepříjemným
Nejdřív přestal odpovídat. Pak mi jednou odsekl, když jsem se ho ptala, jak se má. „Cože? Ty mi nepřeješ, že se mi konečně daří? Ty jsi mě nikdy nebrala jako přítele!“
Tohle už nebyl David, kterého jsem znala. Byl to člověk, který dostal, co chtěl – a už mě nepotřeboval.
Když jsem si to všechno uvědomila, napsala jsem mu, že chci vrátit těch 10 000 Kč. Ne proto, že bych ty peníze nutně potřebovala. Ale proto, jak se ke mně zachoval.
Odpověděl mi jednou větou: „Byl to dar. Může se doložit výpisem z účtu.“
A pak mě zablokoval.
Jak se vůbec takovým lidem bránit?
Poslala jsem mu e-mail, že má dva měsíce na vrácení peněz. Do konce února. Neozval se, neudělal nic. A já přemýšlím – co teď?
Mám se s tím smířit? Nebo existuje způsob, jak takového člověka donutit, aby pocítil důsledky svého chování?
