Článek
Seděla jsem v tramvaji a vedle mě pán – nenápadný, čistý, mluvil spisovně. Ptal se mě, co mám v tašce. Řekla jsem, že si nesu oběd.
On se jen usmál a povídá:
„Já jsem za obědy nikdy neutrácet nemusel. Už skoro třicet let jím jen pečivo.“
Žádné maso, sýry, zelenina. Jen rohlíky a voda.
Přesně tak. Řekl, že každý den si koupí:
- 4 rohlíky
- 2 kousky chleba
- Občas housku nebo dalamánek
Pije vodu z kohoutku. Kávu si nedává. Alkohol nikdy. A prý to není dieta – ale životní styl.
„Všichni jedí zbytečně moc. Já chci bydlet.“
Když jsem se ho zeptala, proč to dělá, řekl:
„Lidi dneska utratí za jídlo deset tisíc měsíčně. Já utratím dva. Osm mi zůstane. Osm měsíčně, to je skoro 100 tisíc ročně. Za deset let máš milion. A za dvacet? Můžeš si koupit byt.“
A on si ho vážně koupil. V hotovosti.
Koupil byt za hotové. Nemá hypotéku. A nikomu nic nedluží.
Prý si koupil malý 2+kk v roce 2021 za 3,1 milionu.
Bez úvěru, bez rodičů, bez partnera.
Řekl mi:
„Zatímco ostatní si kupovali burger za 180 Kč a kávu za 120, já jedl rohlík za 3. A dneska mám klid.“
Ale co zdraví?
Ptala jsem se:
„A není to nebezpečné? Jíst jen pečivo celý život?“
Usmál se:
„Jsem zdravej jak řípa. Mám 61 let, žádný cukr, žádný tlak, jen trochu cholesterolu. Ale ten má každej, kdo jezdí MHD.“
A co na to lidi?
Když tohle povím přátelům, nevěří.
Říkají:
„To je extrém.“
„To musí být blázen.“
„To není život.“
Ale možná je blázen ten, kdo utrácí všechno a pak brečí, že nemá na nájem.
