Článek
Práce je základ života. Tohle slýcháme pořád. „Bez práce nejsou koláče!“ říkali nám už ve škole. Jenže co když dneska platí spíš opak?
Pracovat za minimální mzdu znamená chodit do práce každý den, stresovat se, platit daně a na konci měsíce sotva vyjít.
A pak tu máme lidi, kteří nemusí dělat vůbec nic – a dostanou víc než pracující člověk.
Dávky vs. práce: Kdo se má líp?
Představme si dva lidi:
- Pepa – chodí do práce, maká 8 hodin denně, dře za minimální mzdu. Na účtu mu po zaplacení nájmu a jídla zůstane pár tisíc.
- Karel – nepracuje, pobírá příspěvky na bydlení, dávky v hmotné nouzi, přídavky na děti, občas nějakou podporu… a má v podstatě stejně nebo i víc než Pepa.
Takže teď se ptám – proč by měl Pepa vůbec chodit do práce?
Poctivý člověk platí, kdo nepracuje, má klid
Pracující lidé platí daně, odvody, zdravotní a sociální pojištění. Každá koruna, kterou vydělají, se jim krátí o desítky procent.
A kam tyhle peníze jdou? Na podporu těch, kteří nepracují.
Je jasné, že existují lidé, kteří nemůžou pracovat – nemocní, senioři, samoživitelky v těžké situaci. Ale co ti, kteří jednoduše nechtějí?
Kolik lidí dnes se naučilo v dávkách „chodit“ a už roky nepracovali?
A hlavně – proč to stát podporuje?
Lidi, co pracují, jsou za hlupáky
Za minimální mzdu člověk dře a nevidí z toho skoro nic.
Kdo zůstane doma, má zaplacené bydlení, příspěvky na děti, přídavky, podporu… A teď mi vysvětlete, kdo je tady ten hloupý.
Kde se stala chyba?
Proč motivujeme lidi k tomu, aby nepracovali?
Proč trestáme ty, kteří se snaží uživit sami, ale odměňujeme ty, kteří se spoléhají jen na stát?
Má smysl se ještě snažit?
Zamysleme se nad tím – pokud si někdo může užívat pohodlí bez práce a dostane víc než ten, kdo se denně dře, co to vypovídá o naší společnosti?
A hlavně – kde je hranice mezi sociální pomocí a podporou lenosti?
Co si o tom myslíte? Má dneska ještě smysl makat?
