Článek
Pracuj poctivě, říkali. A kam mě to dovedlo?
Vstávání ve 4:45. Dvanáctky ve fabrice. Bolí mě ruce, záda, oči.
Jsem unavená, ale pořád „skoro nic nemám“.
A vedle mě?
Lidi, co sedí na židlích, mačkají tlačítka, vymýšlí kampaně nebo obchodují na počítači.
Berou pětkrát tolik. Nejsou špinaví. Nejsou zničení.
A ještě mají čas na život.
Ano, někdy je mozek víc než svaly
Říkávala mi to babička:
„Aby sis jednou žila líp, pracuj hlavou. Rukama zůstaneš chudá.“
Já se smála. Chtěla jsem být „poctivá“.
Dnes jí dávám zapravdu.
Tohle nikdo nechce slyšet – ale je to pravda
Neříkám, že pracující rukama jsou méněcenní.
Ale systém je nastavený tak, že za fyzickou dřinu dostaneš almužnu, zatímco za „chytré řeči na poradě“ dostaneš bonusy a kariéru.
A víš co?
Není to fér. Ale je to realita.
Proto říkám nahlas: Zvedni hlavu od pásu
Začni přemýšlet. Nezůstávej tam, kde si tě neváží.
Nauč se něco. Vzdělej se. Změň obor.
Ať už tě baví cokoliv – najdi způsob, jak tím vydělat hlavou, ne rukama.
