Článek
Autentický zážitek hosta, který měl jen jedno přání – čistý pokoj. Místo toho přišla arogance, špína a neuvěřitelná odpověď.
Přijela jsem si odpočinout. Vypadnout z ruchu města, vypnout hlavu, spát v bílých prostěradlech a dát si horkou sprchu v čisté koupelně. Nic víc. Nečekala jsem luxusní wellness ani Michelinskou kuchyni. Jen základní slušnost.
Ale to, co mě čekalo, byl šok.
Koupelna, která vypadala, že ji někdo jen zavřel a zapomněl
Otevřela jsem dveře pokoje, položila kufr, vešla do koupelny – a ucítila jsem zápach. Odporný, štiplavý, jako z veřejného záchodu na nádraží. Když jsem se podívala blíž, pochopila jsem proč:
- vana s usazenou špínou a chlupy
- fleky na zdi, o kterých raději ani nechci vědět, co byly
- odpadek pod umyvadlem
- plíseň mezi dlaždičkami
K tomu vlhko, skvrny na ručnících a okenní římsa s mrtvým hmyzem.
Šla jsem dolů. Věřila jsem, že to půjde vyřešit
Nehledala jsem konflikt. Šla jsem na recepci, slušně jsem řekla:
„Dobrý den, máme opravdu špinavou koupelnu. Byla bych moc ráda, kdyby to mohl někdo zkontrolovat nebo uklidit.“
Recepční ani nezvedla oči od monitoru. Mlčela. A pak – tónem, jako kdybych ji obtěžovala během soukromé dovolené – řekla větu, na kterou nezapomenu:
„Co já s tím?“
Ticho. Žádná omluva. Žádná snaha. Jen ta věta.
Ten tón. Ta arogance. Ten výsměch
V tu chvíli jsem cítila směs vzteku a bezmoci. Jak je možné, že se někdo v recepci hotelu chová, jako by byl host na obtíž? Že mu nestojí ani za zdvihnutí pohledu?
Neřekla jsem už nic. Protože co můžete říct někomu, kdo vám v podstatě sdělil:
„Je mi to jedno. Vyřeš si to sama.“
Nešlo o pokoj. Šlo o přístup
Nejhorší na tom nebyla ta koupelna. Byla odporná, ale ne nová zkušenost. Nejhorší bylo, že v tom hotelu zjevně nikomu nezáleželo na tom, jak se tam host cítí. Že vás nechají spát v bordelu a ještě se urazí, když to řeknete nahlas.
Nebylo to laciné ubytování. Byl to hotel se čtyřmi hvězdičkami. Recenze na internetu? Samé průměrné fráze. Žádné varování, že vás tady čeká výsměch a nezájem místo servisu.
Nečekala jsem nic extra. Jen slušnost
Nepotřebuju prosecco na uvítanou ani snídani do postele. Jen čistou koupelnu a někoho, kdo se aspoň tváří, že mu záleží.
Místo toho mi dali facku. Ne fyzicky – ale těmi slovy:
„Co já s tím?“
A to je přesně ta věta, kvůli které už se tam nikdy nevrátím.
