Článek
Syn si domů přivedl kamaráda. Normální den, normální návštěva. Netušili jsme, že se to změní v noční můru, která nás bude stát tisíce.
Po jeho odchodu jsme si všimli, že zmizely klíče od auta. Hledali jsme je všude, ale nikde nic.
Pak jsme si vzpomněli, že kamarád syna byl chvíli v předsíni sám.
Matka nejdřív zapírala. Pak se „náhodou“ klíč objevil
Kontaktovali jsme jeho matku. Nejdřív všechno popřela. Tvrdila, že její syn nic nevzal.
O pár hodin později u nás zvonila. A najednou klíč přinesla.
Ale nebyl celý.
Chyběl imobilizér, plast byl ulomený, a co bylo horší – auto od té doby nefungovalo normálně. Nastartovat šlo jen na několikátý pokus.
„Měla jste si to hlídat!“ – opravdu je vina na mně?
Čekali bychom omluvu. Nabídku, že se podělí o náklady na opravu. Místo toho přišla s tím, že se musí poradit s právníkem.
A pak dodala něco, co mě dostalo.
„Byla jste doma. Měla jste si to hlídat.“
Jako kdyby bylo normální, že si musíme doma hlídat, aby nás někdo neokradl.
Máme to nechat být, nebo se bránit?
Klíč musíme nechat udělat nový. Nebude to levné. A matka chlapce se tváří, že se jí to netýká.
Tvrdí, že kdyby můj syn něco ukradl u nich, peníze by po mně nechtěla. Ale co když lže? Co když jen čeká, že to vzdáme?
Máme požadovat náhradu? Jít na policii?
Jedno ale vím jistě – tohle už se u nás nikdy nestane. A některé „kamarády“ už domů pouštět nebudeme.
