Článek
Dětství na chodníku, ne na displeji
Pamatuješ, když jsme si hráli venku?
Chodili jsme domů, až když se rozsvítila pouliční lampa.
Házeli nám pití z okna, občas chleba s máslem.
Někdy jsme se nudili. A bylo to to nejlepší, co nás mohlo potkat.
A dnes?
Dneska se děti nudí, když jim nefunguje Wi-Fi.
Když jim nedojde notifikace, cítí úzkost.
Venku už si nikdo nehraje. Všichni sedí – s hlavou dolů a TikTokem v ruce.
A nejsou to jen děti.
AI už za nás kreslí, píše, mluví i myslí
Dřív sis kreslil obrázek – dneska ti ho vygeneruje „něco“.
Dřív jsi zpíval – dneska nahraješ svůj hlas a umělá inteligence ho rozezpívá za tebe.
Dřív jsi měl názor – dnes ho v tobě formuje algoritmus.
Realitu si už nevytváříme – my ji konzumujeme.
Kdo jsme bez obrazovky?
Kdy jsi naposledy vydržel den bez mobilu?
Bez toho, že bys někomu psal, scrolloval, kontroloval?
Zkus to. Jen jeden den. A uvidíš, co to udělá.
Možná zjistíš, že sám sebe vlastně neznáš bez displeje.
Kultura „okamžitého všeho“
- Informace? 5 sekund na TikToku.
- Kamarádi? Náhodní sledující.
- Paměť? Zbytečná – všechno najde Google.
- Kreativita? AI ti napíše text, složí hudbu, nakreslí obraz.
- Realita? Zamlžená. Upravená. Filtrovaná.
A my tomu říkáme pokrok?
Pokud je pokrok to, že už nevíme, co je skutečné a co deepfake, tak jsme hodně ztratili.
Dřív bylo cool umět něco vytvořit. Dneska je cool „si to nechat vygenerovat“.
Bez námahy. Bez vztahu. Bez smyslu.
Ještě není pozdě – ale za chvíli bude
Nejsem stará duše v mladém těle.
Jsem někdo, kdo ještě pamatuje, jak chutná ticho.
Jak bolí nuda. A jak krásně se při ní rodí nápady.
Jak voní papír. Jak se mluví bez emoji.
