Článek
„Nech ho, ať si sáhne. Jen jednou a pochopí.“
Věta, kterou generace rodičů slyšela od svých babiček, se teď vrátila — jen v anglickém kabátku.
FAFO – „Fuck Around and Find Out“ – v překladu něco jako „Zkoušej si, co chceš, a uvidíš, jaké to má následky.“
A světe div se, tahle „drsná“ metoda si získává čím dál víc příznivců mezi rodiči, kteří už mají dost umetalek, bublin a terapeutických kruhů kolem každého drobného dětského neúspěchu.
O co jde?
FAFO není o tom, nechat dítě spálit se na sporáku nebo běžet do silnice.
Je to o zodpovědnosti. O tom, že rodič přestane zachraňovat každou situaci a místo varování nechá promluvit realitu.
Nechceš psát úkol teď? OK, ale večer nestihneš kino.
Nechceš pláštěnku? Dobře, ale zmokneš.
Nechceš jíst? Tvoje věc – ale hlad tě najde.
Žádné kázání, žádné „vidíš, já ti to říkala“.
Jen důsledky.
A to je přesně to, co dnešním dětem často chybí.
Děti nejsou skleníkové květiny
Rodiče, kteří FAFO zkouší, tvrdí, že jim nejde o tvrdost, ale o odolnost.
Chtějí, aby jejich děti pochopily, že svět nebude vždycky laskavý.
Že někdy se prostě spálíš – a to je lekce, ne trauma.
„Chci, aby se syn naučil nést následky a přestal čekat, že všechno zařídím já,“ říká jedna z matek, která FAFO praktikuje.
„Z těch neustále chráněných dětí vyrůstají dospělí, kteří se zhroutí, jakmile se na ně někdo křivě podívá.“
Zní to tvrdě? Možná.
Ale i to je pointa FAFO – že život není polštář.
Kde končí lekce a začíná trest
FAFO má ovšem tenkou hranici.
Snadno se může zvrtnout ve styl „To máš za to, že jsi mě neposlechl!“
A to už není zkušenost, to je odplata.
Rozdíl je v postoji.
FAFO znamená: „Dovolím ti udělat chybu, abys z ní něco měl.“
Ne: „Nechal jsem tě vytrpět si to, abys věděl, kdo má pravdu.“
Pokud dítě dostane prostor, ale ví, že rodič je pořád jeho jistota, učí se odpovědnosti bez strachu.
Pokud ho ale necháme padnout jen proto, že „si to zaslouží“,
učíme ho hlavně pocitu, že svět je nebezpečné místo.
Rodič jako průvodce, ne soudce
FAFO funguje jen tehdy, když je za ním vztah, ne hněv.
Rodič v roli průvodce neříká: „Vidíš, já ti to říkal.“
Říká: „Zkusil jsi to. Co jsi zjistil?“
To je rozdíl mezi výchovou k zodpovědnosti a výchovou ke strachu.
A přesně tady leží hranice, kterou musí každý rodič hledat sám.
Shrnutí
FAFO není nová výchovná móda.
Je to návrat k principu, který platil dávno před dobou tabletů a rodičovských poradců:
Zkušenost je nejlepší učitel.
Jenže teď ji dáváme do rukou generaci, která vyrostla v přetlaku „nesmíš, nemůžeš, dej si pozor“.
A možná právě proto tak moc potřebuje slyšet:
„Udělej to. A uvidíš.“
