Článek
Když se člověk stane číslem v Excelu
Bylo to rychlé a studené. „Nahradíme vás AI. Platit vás je zbytečné,“ řekli. Žádné poděkování, žádné uznání. Roky práce, kdy jsem řešila problémy, hlídala termíny a zachraňovala projekty, se smrskly na jednu větu: „Nestojíte za ty peníze.“
Najednou nebyl důležitý můj mozek, moje zkušenosti ani moje péče. Byla jsem jen řádek v tabulce, statistika úspor.
„Není to osobní“ – lež, která bolí
Vždycky je to osobní. Tohle klišé „není to osobní“ slouží jen k tomu, aby to management mohl pohodlně obhájit. Z očí do očí vám oznámí, že vás dokáže nahradit algoritmus, a očekává, že se budete tvářit profesionálně a ještě jim poděkujete.
V moderní firmě je to sport: odcházet potichu a neutrálně, zatímco se oslavují „úspory“.
AI jako alibi pro šéfovu krutost
Nejde o technologii. Jde o lidi, kteří milují výmluvy. „Inovace“ znamená, že člověk se stává přebytečným. Skvělý způsob, jak zamaskovat bezohlednost pod moderní slovo. A přitom jde vždycky po těch, kteří mají zkušenosti a výplatu odpovídající jejich hodnotě.
Levně dnes, draze zítra
AI dokáže vypadat chytrá, ale když se něco pokazí – chybí kontext, vkus, zkušenost – kdo to řeší? Lidský pracovník, který byl právě vyhozen. Najednou je jeho přítomnost nenahraditelná.
Taková „úspora“ je krátkodobá. A když nastane problém, platí se zpětně – a ne levně.
Loajalita v éře automatizace je jen komodita
Po letech, kdy jsem byla loajální, mě systém vyhodil bez milosti. Loajalita je v dnešní době levná surovina: dokud jste užitečná, jste vděčná a chválená. Jakmile přijde AI, jste přebytek.
A kdo to spraví, až automatizace selže? Člověk. Ten, který byl právě odsunut.
