Článek
Jo, přeháním.
Ale vážně mě to vytáčí.
Protože včera jsem to viděla ve slevě.
A dneska tam stojím, držím ten stejný jogurt nebo prací prášek – a sleva nikde.
Leták sliboval:
– „Pouze tento týden“
– „Akce platí do vyprodání zásob“
– „Nečekejte!“
Tak jsem nečekala.
Šla jsem tam.
A v regálu cenovka, jako by žádná sleva nikdy neexistovala.
Ptám se prodavačky.
„Máte to ještě ve slevě?“
Pokrčí rameny.
„To byla akce do včerejška.“
Ale leták je stále platný.
A já mám chuť roztrhat ten regál i sebe.
Není to o penězích.
Dobře, trochu je.
Ale hlavně o tom pocitu, že tě někdo vábí jako rybu na háček – a pak se tváří, že jsi si to spletla sama.
A co je nejhorší?
Stává se to furt.
U salámu. U mléka. U aviváže.
Každý den jiný obchod, stejný princip:
Nalákat – zmizet – vysvětlovat, že „vy jste asi četla starší leták“.
Závěr:
Možná by to mělo být směšný.
Ale v téhle době, kdy si fakt počítáš každou stovku, to směšný není.
Je to klamání.
Na drobném textu, v křiklavých barvách, pod nápisem „SLEVA“.
A já už fakt nechci číst „výhodně“ jako „skoro podvodně“.
