Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že něco tak krásného, jako je mateřství, mě dokáže úplně zlomit. Mám syna, 10 měsíců, je to zlaté dítě. Ale já? Já jsem vyčerpaná.
Je mi 23, měla bych mít energie na rozdávání. Jenže nemám. Někdy mám pocit, že jsem selhání v lidské podobě. Příkrmy? Nekutím domácí, kupuju skleničky. Prádlo? Nežehlím, jen vyndám ze sušičky a složím. Uklízení? Vytřu jednou týdně, a i to je pro mě výkon.
A pak je tu jídlo. Kolikrát se přistihnu, že ani neumím najít sílu uvařit oběd pro nás. Přitom dřív jsem si říkala, že zvládnu všechno – dvě děti hned po sobě, spoustu aktivit, domácnost v topu. Jenže realita mě semlela.
Kult dokonalých matek
Problém je i v tom, jak nás společnost nastavuje. Instagram je plný matek, co mají vyžehlené prádlo, domácí kašičky, uklizený byt a ještě se usmívají. Já se pak cítím jako nejhorší člověk na světě, když padám večer do postele a jsem ráda, že jsem vůbec přežila den.
Selhání nebo upřímnost?
Někdy mám pocit, že jsem jen líná. Ale pak se koukám na svého syna, jak se směje, a vím, že všechna moje energie jde do něj. Jenže to okolí nevidí – všichni řeší, že „jiné mámy to zvládají líp“. A já se ptám: vážně? Nebo to jen lépe maskují?
Moje pointa
Nevím, jestli se to někdy zlepší, nebo jestli se prostě musím smířit s tím, že nejsem ta „dokonalá matka“. Ale možná bychom měli začít mluvit víc o tom, že vyčerpání, únava a pocit selhání jsou běžnou součástí mateřství. Jen to nikdo nepřizná nahlas.
