Článek
Začalo to nevinně: žádost o vyšetření, které mi „nepřísluší“
Byla jsem u ortopeda. Potřebovala jsem magnetickou rezonanci. Pojišťovna mi vzkázala, že to není akutní, a že mám počkat 4 měsíce nebo si to zaplatit sama – 6 800 Kč.
Zkusila jsem rehabilitaci. „Čekací lhůta 3 měsíce, a jen 5 návštěv.“
Žádost o lázně? „Vy nesplňujete věkové podmínky.“
Ale známá měla všechno. A byla u VZP. Tak jsem to zkusila.
Přešla jsem k VZP. A svět se otočil o 180 stupňů
Hned po přeregistraci:
- Magnetická rezonance schválena do týdne
- Rehabilitace? 10 návštěv, bez keců
- Lázně? Žádný problém – stačil posudek
A já si říkala: Jak je možné, že jedna pojišťovna to umožní a druhá tvrdí, že „nejde“?
Dřív jsem byla jen další klient. Teď jsem pacient, kterému chtějí pomoct
U předchozí pojišťovny jsem měla pocit, že každá moje potřeba je přítěž.
U VZP jsem poprvé slyšela:
„Ano, to vám můžeme schválit. Posudek máte? Dobře. Dáme vám vědět do 48 hodin.“
A dali.
Proč se o tom nemluví víc?
Pojišťovny mají stejné odvody. Ale některé z nich:
- omezují péči
- nedávají příspěvky na prevenci
- zamítají žádosti, i když na ně má člověk nárok
A my, klienti, to považujeme za normální. Jenže ono to normální není.
Tohle není reklama. To je realita
Nepíšu to proto, že by mi někdo platil.
Píšu to proto, že jsem roky věřila, že „všechny pojišťovny jsou stejné.“
Nejsou.
A někdy stačí jen změnit pojišťovnu – a dostanete to, co vám mělo patřit od začátku.
