Článek
Stála jsem frontu s košíkem, 30 stupňů ve stínu, všichni zpocení, otrávení.
A pak jsem ji uviděla.
Malý stánek hned u východu.
Točená vanilka. 35 Kč.
Jasná věc. Vzala jsem kelímek, slízla první kousek – krémová, sladká, přesně, co jsem potřebovala.
Měla jsem si radši dát ten rohlík z akce.
15 minut slasti. A pak… bublání.
V autě cestou domů to začalo.
Nejdřív jemné zaškrundání. Pak vlna tepla přes břicho. Pak druhá.
Zastavila jsem na nejbližší pumpě – a běžela s výrazem, jaký mají lidé ve válečných filmech, když uslyší výbuch.
Dovnitř jsem se dostala sotva včas.
A pak… si to asi domyslíte.
Jedna zmrzlina, tři hodiny bolesti
Po zbytek dne jsem měla břicho jako kámen.
Tlak, plynatost, voda místo trávení.
A hlavně ta otázka v hlavě:
„Co v tom sakra bylo?“
Byla prošlá? Nemytý stroj? Rozteklá a znovu zmražená?
Nevím. Ale to, co to udělalo mně, by zabilo i důchodce.
A co mě naštvalo nejvíc?
Že to není poprvé. Jen jsem si říkala: „To byl náhodný případ.“
Nebylo.
Na fórech a ve skupinách lidé píšou totéž:
Zmrzlina u supermarketu = ruská ruleta s trávením.
