Článek
Je to tabu. Něco, o čem se nesmí mluvit, natož psát. Ale právě proto je nutné to říct nahlas: stávající důchodový systém je morálně zbankrotovaný a měl by být zcela zrušen.
Ne reformován. Ne opraven. Zrušen.
Mezigenerační válka, kterou mladí prohrávají
Mladí lidé dnes čelí extrémnímu ekonomickému tlaku — nedostupné bydlení, inflace, pracovní nejistota, splácení státního dluhu, který sami nevytvořili. A do toho platí povinné odvody na důchody lidí, kteří:
- masivně volili populistické vlády,
- odmítali klimatické reformy,
- blokují digitalizaci,
- a mnozí z nich ani neinvestovali do vlastního stáří.
Je to sociální daň za rozhodnutí, která dnešní mladí nikdy neudělali.
Důchodový systém je forma ekonomického vydírání
Přiznejme si to: průběžný důchodový systém je letadlo. Funguje jen tehdy, pokud přichází noví platící. Jenže s poklesem porodnosti se systém hroutí. Namísto toho, aby stát nabídl flexibilní, individuální řešení, dál drží mladé v šachu: Plať, nebo nebudeš mít nic.
To není solidarita. To je nátlak.
Důchody jako osobní odpovědnost
Zní to tvrdě? Možná. Ale realita bude ještě tvrdší. Místo kolektivní iluze „postaráme se o tebe“ je čas přijmout model: Každý zodpovídá za svou budoucnost.
Povinné důchody nahradit dobrovolnými spořícími účty. Stát má garantovat jen základní sociální síť — nikoliv luxusní rentu za zásluhy typu „odseděl jsem si 40 let v kanceláři.“
Odvaha zrušit svatý grál
Zrušení důchodového systému by bylo politicky sebevražedné. Právě proto to nikdo neudělá. Ale někdo to napsat musí. A vy, čtenáři, byste si měli položit otázku: Chcete do nekonečna dotovat minulost nebo investovat do vlastní budoucnosti?
