Článek
Manželka byla na odborné konferenci laboratorní medicíny. Poslala mi fotografii programu. A jedna přednáška mě okamžitě zaujala. „AI v laboratoři. Tři věci, které uděláte do konce týdne.“ Říkal jsem si: To zní skvěle.
Hned druhý den jsem jí napsal zprávu. „Tak co byly ty tři věci?“ Odpověď přišla za chvilku. „Netuším. Mluvil jazykem jiného kmene.“ Smál jsem se ještě, když jsem ji druhý den večer vítal doma.
Potom se mi ta věta postupně začala vracet. A už mi tak vtipná nepřipadala. Ne proto, že bych podezříval přednášejícího, že nerozuměl svému oboru. Právě naopak. Pravděpodobně mu rozuměl výborně. Jen mě napadlo, jak tenká bývá někdy hranice mezi odborností a uzavřeným klubem.
Začal jsem si všímat, jak často podobné situace potkávám. Nejen kolem umělé inteligence. Napadají mě lékaři, právníci, ekonomové, IT specialisté, akademici… Každý obor si postupně vytváří vlastní slovník. Je to přirozené. Přesná slova a vyjádření umožňují přesněji popisovat a přemýšlet.
Jenže mají i druhou vlastnost. Oddělují. Nejdřív nenápadně. Pak stále víc. A jednoho dne už nestačí, aby člověk proniknul do pro něj nové odbornosti. Musí se nejdřív naučit jazyk, kterým se v něm mluví. Teprve potom může začít rozumět.
Začínám mít podezření, že právě tady vzniká jedna z největších bariér dnešní doby. Ne technologická, ale jazyková.
Možná totiž největší rozdíl nevzniká mezi lidmi, kteří AI používají, a těmi, kteří ji nepoužívají, ale mezi těmi, kteří si ještě dokážou rozumět, a těmi, kteří už mluví každý jiným jazykem.
A právě to mi připadá zvláštní. Protože technologie měla lidi spojovat. Ne vytvářet nové kmeny.
Napadá mě proto jednoduchá otázka. Kdy se z odbornosti stane uzavřený klub? A možná ještě důležitější. Kdy odborník přestane být člověkem, který pomáhá druhým rozumět světu, a stane se člověkem, kterému už rozumějí jen lidé z jeho vlastního kmene?
Teď už mi to nepřijde jako místo, kde začíná výzva umělé inteligence.
Spíš jako místo, kde se ukazuje naše ochota mluvit tak, aby nám rozuměl i člověk, který sedí vedle nás.
