Článek
V českých volbách do EP zvítězila neliberální scéna. Volby nebyly žádným referendem o vládě, ale o naší úrovni a ambicích. Pokud by voličům vadila současná vládní koalice, měli dostatek alternativ u některých menších hnutí, která jsou rovněž na straně demokracie, progresivity, morálky a vyspělých liberálních hodnot. Za všechny jmenujme např. koalici SEN 21+Volt, která s vládou personálně nemá nic společného. Získala však jen 0,33 % hlasů. Naopak Klausova antiliberální koalice Motoristů a Přísahy 10,26 %.
Většina voličů dala najevo, že jí nejde o chyby vládních stran na jinak správné západní cestě, ale že jim vadí ona cesta jako taková. Jednoduše nemají ambice být evropskými premianty a integrální součástí nejvyspělejší světové civilizace, ale stačí jim nějak přežívat. Raději budou jezdit českým trakařem než německým Mercedesem, protože z úspěšných Němců mají komplexy a od nepaměti jim závidí. Kromě piva je pro zdejší neliberální voliče zjevně hlavní mít jistotu, že i za 11 let si budou moci koupit nové auto se spalovacím motorem. Co na tom, že celý dosavadní život kupují ojetiny. Muži pak jasně ukázali svoji preferenci macho stylu stojícího na nezávazném sexu, velkých svalech a malém mozku. A všichni antiliberálové pak společně milují hlavně možnost pohrdat rozumem, pravdou i morálkou, a jménem celé země přijímat rozhodnutí kvalifikovaná asi jako skočit šipku do vypuštěného bazénu.
Pokud někdo dělá špatná rozhodnutí na vlastní triko, jejich hloupostí bude potrestán jen on sám. Volby jsou ale něco docela jiného, neboť většinová vůle přináší závazný výběr pro celou zemi. A to už je průšvih mnohem větší.
Ve volbách tak jménem nás všech zvítězilo obyčejné buranství, účelovost, prospěchářství, neodbornost, povrchnost, (pod)průměrnost, přidrzlé chování, arogance a otevřené vysmívání morálce. Současně zvítězil obal nad obsahem a snaha o odlišnost i za cenu, že to bude odchylka jednoznačně negativní. Mnohdy se škodolibým motivem, že když neumíme vytvořit nic pozitivního, alespoň to můžeme kazit těm schopnějším.
Co na tom že prosazujeme nesmysly, MY máme většinu, takže VY máte smůlu. Hlavně nezvolit nikoho pokrokového, liberálního, chytrého a vzdělaného. Tomu totiž až příliš závidíme a vůbec mu nerozumíme. A nedej Bože, kdyby to dokonce byla žena. Chceme někoho jako jsme my, kdo mluví naším jazykem, kdo stejně jako my nevidí dál než za poslední roh místní návsi, a ctí slovanské tradice včetně sešvihání žen pomlázkou. Tomu rozumíme. Jsme přece Češi.
Většinová vůle však opravdu neříká nic o tom, jak moc dobré či špatné je to, co podporuje. Pouze říká, že je to vůle většiny nějakého voličského elektorátu. Představme si školní třídu, která má vybrat několik svých zástupců třeba do školního parlamentu. Pokud to bude třída slušných jedničkářů, vybere nepochybně premianty. Pokud to bude třída rváčů, čtyřkařů a záškoláků, kde je morálka předmětem výsměchu, budou takoví i jimi zvolení zástupci.
Výsledek voleb do EP ukazuje, že naši většinoví voliči mají ke třídě jedničkářů asi tak daleko, jako česká společnost ke švýcarské. Je to smutný odraz úrovně naší země, která nejen že vyspělé státy přestala dohánět, ale spíš se od nich začíná vzdalovat.
Je vcelku jedno, kdo hlasoval pro ANO, Klausovy Motoristy s Přísahou, Stačilo či SPD s Trikolórou. Pro všechny tyto strany je společné, že jsou stoupenci dekadentního řádu, kterým se snaží nahradit vyspělý demokratický řád západního typu. Asi jako když barbarské kmeny usilovaly o vyvrácení Římské říše. Ke škodě celosvětové civilizace tehdy nakonec úspěšně.
Turkův styl byl před volbami dostatečně znám. Program žádný, fráze a prázdná hesla, silové vystupování, absolutní nekompetence, otevřené opájení luxusem a macho symboly, vulgarity, posléze i podezření z fascinace nacismem. A přesto (či právě proto) mu to stačilo na druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů a zisk mandátu.
Turek oslovil ty voliče, kdo více ambicí prostě nemají. Problémem je, jak početně jsou v naší zemi zastoupeni. Muži chtějí pořádné auto, svaly a dostatek žen, které jim budou kdykoliv po vůli, a samozřejmě všeobecný obdiv, přičemž se v žádném případě nehodlají omezovat nějakou genderovou rovností. Stejně jako se nenechají omezovat morálkou, takže Ukrajinci ať si to s ruskými agresory nějak domluví, a ostatní do toho netahají. Nejvyšší mantrou je přece osobní prospěch, vlastní zájmy a uspokojování živočišných pudů. Tyto „hodnoty“ zcela konvenují celé desetině voličů do EP, a většina je přinejmenším toleruje. Děsivé vysvědčení pro naši společnost.
Na úrovni sebevraždy rozumu v přímém přenosu se prezentuje i hnutí ANO coby vítěz voleb. Podle zvoleného europoslance, stínového ministra zahraničních věcí a ragbisty Jaroslava Bžocha (ANO) by se ČR měla „zaměřit na země Asie, Blízkého východu, a hlavně regionu Indo-Pacifik. Transatlantická spolupráce je pro nás stále významná, ale musíme dát jasně najevo, že si stojíme za našimi kulturními rozdíly, a naši západní partneři musí lépe chápat naše postoje“.
Podle Bžocha jsme tedy buď přesvědčeni, že jsme vlastně lepší než Západ, anebo trváme na tom zůstat horší, protože prostě chceme. Těžko říct, který výklad je šílenější. Degenerace hnutí ANO navíc dospěla tak daleko, že naroveň spolupráce se Západem staví orientaci na země rozvojového světa. K čemu takové harakiri chceme spáchat? A koho tím asi potrestáme, s výjimkou nás samotných?
I část české dezolátní scény už pochopila, že lepší je v EU zůstat. Ovšem z jejich deformovaného pohledu samozřejmě nikoliv jako platný člen, ale černý pasažér. Turek, PRO i ANO jsou toho příkladem. Sami žádnou vizi pochopitelně nemají, a jsou o něco méně hloupí než Tomio, takže s czexitem koketovat nehodlají. Raději tak po vzoru Orbána a Fica chtějí budovat východní buranství za západní peníze.Jinými slovy, my se budeme vysmívat evropským hodnotám a budeme strašně suverénní, a Ty Evropo nás za to budeš platit, protože vyloučit nás jen tak nemůžeš. Lze klesnout ještě hlouběji?
Voličům neliberální scény bylo zjevně lhostejné dokonce i to, že některá „koaliční“ spojení jsou natolik účelová, že kombinace vody s ohněm je oproti tomu příkladnou symbiózou. Postačují dva příklady.
Koalice Stačilo je sice založená primárně na KSČM, celý projekt však zjevně vznikl především s cílem za každou cenu udržet Kateřinu Konečnou dalších pět let v křesle europoslankyně. Patrně proto na kandidátce byli i lidé, kteří nejen že nemají se socialismem společného vůbec nic, ale dokonce jsou jeho ideologickým protipólem. Kromě Zdeňka Jandejska to je především nově zvolený europoslanec Ondřej Dostál. Pravicový anarchokapitalista, dříve se solidně našlápnutou kariérou u Pirátů, pro které se však postupně stal nesnesitelným, především svým libertarianistickým extremismem a soustavným zpochybňováním protiepidemických opatřenípři covidu dle hesla, že nakazit covidem kohokoliv kolem sebe je součástí „svobody“. Jakou ideově konzistentní politiku, tedy kromě nenávisti k evropské integraci a lásce k Rusku, takto názorově neslučitelní kandidáti mohou dělat?
Druhým příkladem je již zmíněný Filip Turek. Není ničím jiným než nastrčenou figurou s cílem získat voliče pro politické cíle Václava Klause. Klaus sám by již žádného úspěchu nedosáhl, ale stále ještě ho neopustil mocenský chtíč a touha naleptávat Evropu ruským jedem. Není překvapivé, že většina Turkových voličů tuto vazbu vůbec neprohlédla, či je jim lhostejná. Absolventy učňovských oborů matematické integrály obvykle nezajímají.
Pokud se rozhodneme v Evropě hrát tak odpudivou roli jakou jsme předvedli většinových výběrem našich europoslanců, je to ostuda pro nás všechny. Nebude to poprvé, kdy se za většinu našich volených zástupců budu stydět. Antiliberální většina by si však měla uvědomit, že pokud se něco podobného zopakuje za rok ve volbách do PS, lidé s vyššími ambicemi začnou tuto zemi opouštět. A až i Unie najde způsob, jak se naší země coby ruské maringotky na svém území zbavit a Babiš „proinvestuje“ do svých voličů všechny státní peníze, není zřejmé, kdo na chod této země bude vydělávat.
Možná ale antiliberálním voličům nezbývá než to zakusit na vlastní kůži. Pak snad konečně pochopí, kudy cesta ke štěstí opravdu nevede.
