Článek
Seznam zprávy přinesly informaci, že operní pěvkyně Anna Netrebko za zrušení svých koncertů v Metropolitní opeře v New Yorku požaduje nemalé odškodné. Kauza Netrebko u nás o to silněji rezonuje v souvislosti s blížícím se termínem jejího vystoupení v ČR a návrhem na jeho zrušení. Jeho relevantní posouzení vyžaduje hlubší zamyšlení nad vztahem Netrebko k Putinovu režimu v minulosti i současnosti.
Netrebko dříve s Putinem otevřeně sympatizovala. Jak upozornil server Aktualne.cz, v roce 2012 Putina kupř. podpořila v prezidentské kampani a v roce 2017 (tj. již po anexi Krymu) ruským novinářům řekla, že si „nemůže představit lepšího prezidenta, než je Putin.“ V roce 2014 se pak nechala vyfotografovat s vlajkou samozvané Doněcké lidové republiky, a tamní opeře darovala milion rublů.
Ještě mnohem horší byla její vlažná reakce na ruskou vojenskou agresi v loňském roce. Výslovné odsouzení Putina odmítla, a to kupř. v rozhovoru pro francouzský deník Le Monde i německý Die Zeit. Tento její postoj byl i důvodem pro ukončení spolupráce ze strany Metropolitní opery v New Yorku (zkráceně též „MET“). Dle jejího generálního ředitele Petera Gelba byla Netrebko vždy Putinovým spojencem, což se mu potvrdilo v mnoha vzájemných rozhovorech a osobních zkušeností.
Ve svém prohlášení Netrebko sice válku odsoudila, oběti politovala, ale ani jediné slovo o tom, že viníkem je Rusko a agresorem je Putin. Což je pozice shodná s kategorií „chcimírů“, kteří chtějí mír, aniž by dodali, kdo z něj udělal válku, čímž vynechají to nejdůležitější. Odsoudit válku a pojmenovat agresora je totiž diametrální rozdíl. Válku nakonec odsuzují i v Rusku, ovšem v tom smyslu, že si Ukrajina vůbec dovoluje se bránit a dávno se nepodvolila ruské libovůli. Prosté odsouzení války tak samo o sobě může být klidně rovno požadavku kapitulace Ukrajiny.
Prozatím poslední fáze vývoje je spojena s tím, že Netrebko podala žalobu na Metropolitní operu i Petera Gelba u amerického okresního soudu na Manhattanu a požaduje nejméně 360 000 dolarů jako náhradu škody za zrušená vystoupení, „vážná duševní muka a emocionální utrpení“, které zahrnovalo „deprese, ponížení, rozpaky, stres a úzkost a emocionální bolest a utrpení“. Odškodnění žádá rovněž za údajnou diskriminaci pro národnostní původ, a dále že byla nucena prodat svůj byt v New Yorku se ztrátou. Operu napadá dokonce i za to, že po ní požadovala prohlášení odsuzující válku, za což ji pak odsoudili ruští politici i veřejnost, a ruské divadelní společnosti s ní zrušily smlouvy.
V této žalobě Netrebko odhazuje uměleckou masku, a dává nahlédnout do své skutečné tváře, která je mnohem méně usměvavá, civilizovaná a solidární, než se snažila světu předstírat. Žalobní body jsou překvapivě naturalistickým odhalením její nečekané osobnostní malosti. Zračí se v ní mamonářství, chtivost, hypertrofované ego, uražený nacionalismus, nesoudnost, nestydatost a i typicky směšné ruské velikášství vnímající se jako středobod vesmíru, jehož sebemenší újma je nesrovnatelně horší než veškeré utrpení okolního světa. Proč mně to jen tolik připomíná Václava Klause.
Za svůj konec v MET a s tím spojené „deprese, stres, duševní muka či emocionální utrpení“ si Netrebko může pouze sama svým velmi tolerantním přístupem k Putinovi. Její snaha obviňovat z nich MET je stejně absurdní, jako kdyby zloděj žaloval stát za to, že byl potrestán.
O žádnou diskriminaci z národnostních důvodu se pochopitelně rovněž nejedná, a je až směšné, že to žaloba zkouší uvádět. Důvodem ukončení spolupráce přece není její národnost, ale její postoj k Putinovu vražednému režimu. Není jedinou ruskou občankou v MET. A navíc kdyby byl problém v její národnosti, smlouvy by s ní uzavřeny vůbec nebyly.
Pokud jde o prodej bytu v New Yorku, kdo ji „přinutil“ prodat jej se ztrátou? Nejspíš se „přinutila“ sama, protože za současné situace je pro ni zbytečný. Pokud se mezitím v New Yorku snížily ceny nemovitostí či jej předtím koupila předražený, není to přece vina MET. A pokud nikdo nechtěl za původní cenu byt po ní coby následek její poškozené pověsti, je to opět jen její vina. Viníkem není někdo, kdo upozorní veřejnost, že někdo jiný krade. Viníkem zůstává pořád onen zloděj.
Nejpozoruhodnějším žalobním bodem je však Netrebkové výtka, že prohlášení odsuzující válku po ni požadovala MET, což ji poškodilo v Rusku. Takže ona sama jej vydat nechtěla, a učinila tak vlastně jen pod nátlakem, tj. nikoliv v souladu se svým názorem? Její skutečný názor je jiný? Tak proč tedy zároveň zpochybňuje oprávněnost rozvázání smluv ze strany MET? A ještě má MET platit za to, že ji v teroristickém státě přestali mít rádi? Pak už se s ní v civilizovaném světě není vůbec o čem bavit.
Text smluv o vystupování Netrebko v MET ani u nás přirozeně neznám, nicméně z obecných právních důvodů umožňujících zrušení smlouvy může být nejjednodušším řešením tzv. podstatná změna okolností, v angloamerickém právu nazývaná impracticability. Ta nastala ruskou invazí, byly přijaty sankce proti Putinovu režimu, osobní sankční seznamy a celá řada dalších opatření, včetně požadavku na odsouzení agrese ve sportu, umění atd. Je pak pochopitelné, že pokud těmto podmínkám někdo nevyhoví, může to mít za následek zrušení i dříve uzavřeného kontraktu, neboť s něčím jako barbarská ruská invaze se při jeho uzavírání přirozeně nepočítalo. Ona invaze je totiž podstatná změna okolností oproti stavu při uzavírání smlouvy.
Netrebko tak touto žalobou dále potvrdila správnost názoru, že by u nás rozhodně letos vystupovat neměla. To platí pochopitelně bez ohledu na případné náklady spojené se zrušením takového vystoupení. Nejen že Putina nikdy otevřeně neodsoudila, ale ve světle její žaloby to navíc vypadá, že i to málo, co (přibližně stylem naší SPD) řekla k odsouzení války, bylo vlastně jen účelové, či dokonce vyslovené „pod nátlakem“, za což chce nyní ještě vyplatit odškodné.
Nejhorší je však její „klausovské“ jáství. Netrebko prioritně neuvažuje, jaké utrpení prožívají občané Ukrajiny, když je Rusové zabíjejí, znásilňují, mučí, unášejí či jim ničí rodiny. Utrpení prožívá ona, že díky svým názorům nemůže koncertovat v Metropolitní opeře. Nezajímá ji, že dochází k násilné převýchově ukrajinských dětí unášených do Ruska. Trpí přece ona tím, že je Ruska a někdo si dovoluje po ní chtít odsouzení zvěrstev páchaných jejími spoluobčany. Ani rozbombardované domy a byty na Ukrajině ji z míry nevyvádí. Pro ni je důležitější, že byt v New Yorku prodala pod cenou. Takového člověka si máme zvát k nám, a ještě mu tady za vystoupení platit? Logiku to může dávat jen fanouškům Kremlu, „pragmatikům“ bez morálky, či lidem vyžívajících se ve vulgaritách 4. cenové skupiny, jak to předvedl Ivan Vyskočil.
Úplně nejdůležitější je však ještě něco jiného. Kdo chtěl zločinnou ruskou invazi odsoudit, učinil tak po prvním ruském výstřelu na ukrajinském území. Skuteční odpůrci Putina se vyjádřili jednoznačně, bez trapného pragmatického slovíčkaření hrajícího na obě strany, a aniž by je někdo musel „nutit“. Dojít k závěru, že vrahy je nutné odsoudit až po mnoha měsících od započetí jejich řádění, je totiž téměř totéž, jako k němu nedojít nikdy. A podle toho by měly být takové postoje posuzovány.
Zrušení nynějšího vystoupení nemusí znamenat, že Netrebko u nás už nebude vystupovat nikdy. Třeba v nadcházejících letech potvrdí, že se od Putinovo Ruska skutečně distancuje. Peníze za svůj pod cenou prodaný byt v New Yorku věnuje na podporu obnovy Ukrajiny. Anebo uspořádá sérii vystoupení pro Ukrajinu a věnuje jí celý výtěžek. Případně věnuje nějaké ukrajinské scéně také milion rublů jako doněcké opěře v roce 2014. A snad dokonce stáhne i tuto svoji směšnou žalobu na MET s odůvodněním, že to byl z její strany jen nejapný žert. Tím by mohla svůj údajně odmítavý postoj k Putinovu režimu zhmotnit z neurčitých slov ke konkrétním a hmatatelným činům a udělat alespoň symbolické gesto solidarity s oběťmi nevyčíslitelných škod, kterou její krajané páchají na Ukrajině.
Na rozdíl od řadových občanů k tomu má mnoho příležitostí. Myslím, že pak bude vítaná nejen v New Yorku, ale i u nás.
