Článek
Mezi voliči hnutí ANO dominují lidé s nižším vzděláním a ve věku nad 65 let, u stran vládní koalice naopak vysokoškoláci a lidé ve věku 18-54 let. Ve věkové skupině nad 65 let volilo ve sněmovních volbách roku 2021 hnutí ANO těžko uvěřitelných 47 % voličů, tj. téměř každý druhý. Takové závěry vyplývají z šetření po sněmovních volbách v roce 2021. Spojování hnutí ANO se společenskými skupinami nižšího vzdělání a vyššího věku tak opravdu není lživá nálepka od „progresivistů a eurohujerů“, ale objektivní data z průzkumů.
Osobně by mě nikdy nenapadlo považovat vyšší věk za synonymum hlouposti. Lidé jsou hodní či zlí, vzdělaní či nevzdělaní nebo chytří či hloupí bez ohledu na věk. Vždy jsem mezigenerační spolupráci vnímal tak, že mládí přináší kreativitu a progresivitu, stáří zkušenost a rozvahu, a ideální je obojí skloubit.
Bezprecedentní podpora hnutí ANO mezi seniory je však dle mého přesvědčení s volbou řízenou životní moudrostí a zkušeností neslučitelná. Ještě mnohem naléhavější je však otázka, proč tato podpora zůstává i po výrazné proměně politiky hnutí ANO po jejím odchodu do opozice, kdy se velmi přiblížila politice SPD, a otevřeně směřuje k relativizaci našeho prozápadního směřování. Nechce se mně věřit, že volba takového programu by mohla být výsledkem aplikace historické zkušenosti voličů seniorů, kteří příslušnost naší země na východ od civilizace zažili na vlastní kůži. A to snad ani tehdy, kdyby Babiš výměnou za své zvolení rozházel z letadla všechny miliardy, které má.
Pořád nevěříte, že je to s proměnou hnutí ANO tak vážné? Postačuje si porovnat Programové prohlášení hnutí ANO z roku 2017 a třeba Program její současné stínové vlády. A je zřejmé, že účelová změna postoje ke korespondenční volbě je jen kapkou v moři.
Jeden příklad za všechny. Ohledně zahraniční politiky programové prohlášení Babišovy vlády mj. konstatovalo: „Jsme a budeme i nadále nedílnou součástí evropského civilizačního a hodnotového prostoru. Proto musí naše zahraniční politika vycházet především z členství v EU a NATO.Z řady důvodů (poloha, historie, ekonomické zájmy, hodnotový systém) je pro nás prioritní aktivní členství České republiky v Evropské unii….Především ale musíme umět produktivně spolupracovat s rozhodujícími evropskými hráči, s Německem a Francií a kultivovat naše strategické partnerství. Velká Británie pro nás zůstává bez ohledu na brexit velmi významným partnerem, především z pohledu ekonomiky a bezpečnosti….Nadále budeme prosazovat transatlantickou vazbu a podporovat kooperaci s USA především v oblasti obrany, bezpečnosti a obchodu.“
V prohlášení stínové vlády hnutí ANO by se podle stínového ministra zahraničních věcí Jaroslava Bžocha měla ČR „zaměřit na země Asie, Blízkého východu, a hlavně regionu Indo-Pacifik. Transatlantická spolupráce je pro nás stále významná, ale musíme dát jasně najevo, že si stojíme za našimi kulturními rozdíly, a naši západní partneři musí lépe chápat naše postoje“
Odklon, který hnutí ANO učinilo od politiky z období svých vládních angažmá, je obrovský. Namísto jasné orientace na západní civilizaci a její hodnoty spolu s prioritou členství v EU najednou chceme utíkat k „politice všech azimutů“. A naroveň spolupráce se Západem coby nejvyspělejší světovou civilizací, jíž jsme navíc integrální součástí, stavíme orientaci na země rozvojového světa. Proboha proč? Koho tímto směšným trucem chceme trestat, tedy s výjimkou nás samotných? Anebo ještě spíš – jak takovýmto záměrem může hnutí ANO oslovit své původní voliče, díky kterým bylo vládní stranou?
Panu I. K. Petříkovi zdvořile děkuji za jeho kultivovanou reakci na můj předchozí článek. Nic však nezměnila na tom, že stále marně čekám na relevantní argumenty prozápadní části voličů hnutí ANO, v čem je pro ně i v současné programové podobě toto hnutí nejlepší volbou. Nicméně to čekání chápu. Je to totiž asi nesplnitelný úkol.
