Článek
Václav Moravec se během let vypracoval do pozice ikony profesionální nezávislé veřejnoprávní žurnalistiky, která do posledního písmene plní poslání hlídače demokracie. Málokdo si dovede představit tlak, kterému byl tvůrce dlouhodobě nejsledovanějšího diskusního pořadu vysílaného 22 let v této pozici nepřetržitě vystaven. A doslova zuřivá nenávist politiků autoritářské scény je jedním z důkazů, s jakým úspěchem a přehledem tomuto tlaku čelil.
Je nepochybné, že pokud taková osobnost mediálního světa opustí veřejnoprávní televizi způsobem, který kromě diváků překvapil i její vedení, a svůj krok odůvodní slovy o nemožnosti nadále garantovat nezávislost redakční práce, je to velmi vážný signál v mnoha oblastech. Zmíním alespoň tři nejvýznamnější.
První se týká samotné České televize. Absolutní význam nezávislosti při plnění poslání veřejnoprávních médií patrně vysvětlovat netřeba. Za 22 let trvání Otázek se vystřídalo celkem třináct vlád a tři prezidenti, a nespočet vládních i opozičních politiků. Moravcova slova jsou nepříjemným potvrzením, že ohrožení nezávislosti televize nebylo nikdy vážnější než nyní. A to mluví za vše.
Druhý je alarmujícím odrazem vývoje mediální svobody v Česku. Míra nezávislosti veřejnoprávní televize je totiž lakmusovým papírkem nezávislosti žurnalistiky v celé zemi, a tím i míry přístupu veřejnosti k nepokřiveným informacím. A to především její informačně nejzranitelnější části, pro kterou jsou „zprávy v televizi“ nadále univerzálním výkladem světa. Pakliže se veřejnoprávní média promění ve vládní, je to jasným signálem jejich autokratické orbanizace, která je s vládou svobody jednoduše neslučitelná.
A třetí vypovídá o Babišově vládní koalici, která je příčinou výše popsaných jevů, a pro kterou jsou elitní a nekorumpovatelní novináři formátu Václava Moravce úhlavními nepřáteli. Ve své snaze zlikvidovat neloajální média je koalice možná dokonce úspěšnější, než sama očekávala, neboť právě OVM pro ni byly nejtvrdším oříškem. Moravec dal jasně najevo, že poprvé po dvaadvaceti letech už ani on sám nedokáže garantovat nezávislost svého vlastního pořadu. A to je další obrovské varování před nenapravitelnými škodami, které nám všem chce Babišova vláda národní pohromy se svými spřízněnci připravit.
„To, že vy chcete každou půlhodinu nebo každého půl dne tiskovou konferenci, je váš problém. Já nemám nutnost kvůli vám chodit na tiskové konference, když vám nemám nebo nechci nic sdělovat,“ prohlásil nedávno Petr Macinka. Groteskně velikášská slova politického trpaslíka prozrazují poměr Babišovy vlády k médiím, a tím i k veřejnosti. A také nepochopení, že v demokratické zemi vládní moc není poručníkem, ale služebníkem, a média nejsou jejím PR servisem, ale nástrojem kontroly ze strany občanské společnosti. Jinými slovy, že hovořit s médii není pro politika otázkou libovůle, ale povinnosti.
S Babišovou vládou prázdných namyšlených autokratů se nadále řítíme na plný plyn proti zdi. Ještě pořád ale máme šanci včas zastavit.
