Článek
Sen o udržení alespoň dílčí protiváhy proruské vládní koalice na Slovensku se dnes v noci rozplynul, a to nakonec dokonce jednoznačněji než předpovídaly volební průzkumy. Po vypršení mandátu prezidentky Čaputové tak už ve vrcholných ústavních funkcích Slovenska nebude nikdo, kdo by mohl brzdit řádění proruské vládní koalice v zemi ke škodě všech občanů, tj. i jejích vlastních voličů.
Nemá cenu si nic lakovat falešným optimismem či nasazovat růžové brýle – pro civilizaci je tento výsledek porážkou, pro anticivilizaci vítězstvím. Kdo na něm za každou cenu chce hledat něco pozitivního, pak jedině skutečnost, že se nejednalo o volby v naší zemi.
Výsledek bude jistě předmětem mnoha odborných analýz a komentářů. Osobně se proto bezprostředně po skončení voleb omezím na několik poznámek.
Pellegrini zvítězil především díky hlasům tvrdého rusofilního jádra reprezentovaného voliči Štefana Harabina, kteří se ve druhém kole jednoznačně přiklonili na jeho stranu. Kdokoliv očekával něco jiného, byl neuvěřitelně naivní. Proruská scéna dobře věděla, kdo byl jejich kandidát ve druhém kole.
Slovenští voliči dali najevo, že jim současná proruská vládní koalice vyhovuje, resp. chtějí dokonce její posílení v podobě hlavy státu. Je právem Slováků zvolit si raději dýchavičného, nevýkonného, zastaralého a poruchového Moskviče než nový Mercedes. Jen nesmí chtít po nás, abychom se stali jejich spolujezdci.
Rozdíl mezi výsledky prvního a druhého kola ukazuje, že vítězství Pellegriniho není ani tak projekcí jeho podpory, jako spíše antivolby směřující proti Západu, liberální demokracii, hodnotové politice a společenské morálce. Druhé kolo tak bylo ve znamení „všichni proti Korčokovi“. Těžko říct, co si od toho tito voliči slibují, cesta k prosperitě to však v žádném ohledu být nemůže. Západ se bez Slovenska klidně obejde, Slovensko bez Západu však nikoliv. Snad to u našich východních sousedů dojde i jiným voličům než v Bratislavě a Košicích.
Výsledek voleb potvrdil, že lidské rozhodování nemusí být racionální. Voliči Pellegriniho dobrovolně zvolili po všech stránkách méně vyspělou společensko-politickou vizi, než nabízel jeho protikandidát. To se paradoxně nejvíc negativně dotkne nejchudších venkovských oblastí závislých na finanční podpoře, jejímž rozhodujícím penězovodem na Slovensko jsou bohaté státy západní Evropy, ke kterým se současná slovenská vládní koalice tak teatrálně staví zády. Občané Bratislavy se tedy budou za výsledky voleb více stydět, ale reálně mnohem větší újmu z pokračujícího vykořeňování Slovenska ze západního kurzu pocítí chudý venkov, který je voličskou baštou antiliberální scény.
Každá porážka rozumu, morálky a lepších řešení těmi horšími mrzí, ať už se stane kdekoliv na světě. Slovensko je pro nás nejbližší cizí zemí, čímž nás to bolí o to víc. Podobně jako když sám sobě ubližuje někdo, koho máme rádi. Nejdůležitější však pro nás je nepřipustit, abychom ublížili sami sobě tím, že by se slovenský scénář uskutečnil i u nás.
Nelze si snad totiž představit absurdnější vyústění naší novodobé demokracie, než kdybychom ve volbách za dva roky zcela dobrovolně zamířili zpět do světa ruské anticivilizace, násilí a bídy, z jehož okupace jsme se po roce 1989 velmi pracně vymanili.
