Sláva Pellegrinimu, čest Korčokovi

Rozmáhá se nám totiž po světě takový nešvar, že když volby nedopadnou podle jedné názorové skupiny voličů, osočí druhou, že určitě nějak podváděla apod.

Vítězství Pellegriniho sice není až tak přesvědčivé, ale je platné. I kdyby v basketbalu padl výsledek 101 ku 100, vítěz je prostě jen jeden. Máme respektovat premiéra Fialu, prezidenta Pavla i Bidena, ale už ne prezidenta Pellegriniho? To by byla dost divná demokracie. Nemyslíte?

Pro demokracii jsou takové těsné výsledky tím nejlepším. Bez ohledu na to, zda se výsledek volby někomu líbí nebo ne. Ve společnosti stále zůstane přítomno napětí a naděje, že příště nebo přespříště to bude jinak. A obvykle tomu tak i je. Společnosti prospívá určité vnitřní pnutí a demokratické střídání politiků a prezidentů.

Slovensko je tedy stále demokratické a dojde jen k vystřídání politicky odlišně orientovaných prezidentů. Až nebude v zemi reálně možné vítězství i jinak orientovaného kandidáta (jako je tomu například v Rusku), lze mluvit o autoritářském režimu.

Před druhým kolem bylo zřejmé, že jazýčkem na vahách budou také voliči Š. Harabina. Ti vnímají Korčoka jako agenta USA, válečného štváče apod. Ovšem vzhledem k vyšší účasti voličů lze předpokládat, že právě jejich hlasy významně přispěly k výsledku voleb. Ale i jiné. Pellegrini před volbami chytře navštívil maďarskou menšinu a lze se domnívat, že i mezi ní získal více voličů než jeho soupeř.

Delší dobu v médiích propíraná sexuální orientace (iRozhlas, Lidovky, Aktuálně) vítěze voleb zůstala naopak utajená. Pokud je nový prezident skutečně homosexuál (nebo bisexuál atd.), utajení bylo volebním „majstrštykem“. Národoveckou obec voličů Pellegriniho by totiž jeho orientace mohla od voleb odradit. Ale také nemusela, je to jen taková spekulace.

Zde se vyjadřoval k postavení homosexuálů na Slovensku:

Paradoxem by bylo, že by šlo o duhového prezidenta patřícího k menšinám. To by mělo progresivní voliče Korčoka naopak potěšit.

Poražený finalista mohl být voliči i vnímán jako probruselský kariérní oportunista než vlastenecký či srdcový politik. Navíc trochu připomínal i našeho neúspěšného, nemastného a neslaného kandidáta Drahoše. Na tohle jsou ale Slováci ještě více citliví než voliči u nás.

Jedno je ale jisté. Volby proběhly demokraticky a poražení mohou svolat tábor lidu a ještě více se semknout. Společně si pak mohou zaprotestovat, vyjádřit nespokojenost a zapískat třeba na píšťalky. A to je vše. Do dalších voleb mají před sebou spoustu práce…

Překvapivě zklamal („Tohle vám nezapomenu,“ opřel se poražený Korčok do Pellegriniho). Projevem slabosti a ubohosti. Prohru nesl až příliš těžko. Zřejmě se už viděl jako prezident v paláci Antonína Grasalkoviče. Neovládl se a neudržel si sportovní nadhled. Ani jako sportovec, ani jako zkušený diplomat.

Připomínal mi kanadské hokejisty, kteří se vždy vidí jako mistři světa, a když se tak nestalo, alespoň vyprovokovali bitku.

Z šíření nenávisti a jitření vášní se mohou obviňovat obě strany. Nemyslím ale, že jedna strana byla svatá a druhá nikoliv. Od zavedení přímých prezidentských voleb je nutné počítat s tím, že se takové emotivní projevy a obviňování budou objevovat. A také v určitých chvílích před volbami i po nich eskalovat.

Pokud se po volbách rozběhne „nezávislé pokřikování“, že prezidenta volila lůza, dezoláti, dezinformátoři apod., měli by si šiřitelé dát studený ručník na hlavu. To není demokracie, ale rozeštvávání společnosti. Na Slovensku tím budou nahrávat přesvědčení, že volby nebyly svobodné a do voleb se míchalo Rusko i Spojené státy. To by byl opravdu uklidňující faktor. V ČR tím dají ještě najevo, že se vládnoucí politici necítí silní v kramflecích.

Nevyhráli aktivisté, neziskovky, Aspen institut, progresivisté, liberálové. Ale co nevyhráli? Prezidentskou funkci, která je víceméně ceremoniální. Slovensko je nadále členem NATO i EU, je součástí Schengenu. Tak není třeba, aby poražení a jejich fandové z Čech dělali z prohry hysterii. Mnohem více obav bychom měli mít například z Turecka v NATO.

Na další hodnocení je příliš brzy.

Jak jsem začal, tak i skončím. Sláva vítězům, čest poraženým.