Článek
Zádušní mše se konala 15. září 2025 od 12 hodin v Chrámu Matky Boží před Týnem v Praze. Bohoslužbu za zavražděného a někdy i kontroverzního Charlieho Kirka, celebroval kardinál Dominik Duka.
Krátce po zahájení mše došlo k malému konfliktu těsně za vstupem do chrámu. Jeden demonstrant (více jsem jich neviděl) se nenápadně snažil proniknout do kostela s nějakým transparentem. Došlo k hádce. Kdosi vykřikl, že byl napaden. Policie ale v tu chvíli zakročila a další provokaci už v kostele nepovolila.
Chrám byl zcela zaplněn, řeč pana kardinála byla umírněná. Uvedl, že donedávna o Charlie Kirkovi nic nevěděl, ale byl požádán, aby se mše ujal.
Konzervatismus neznamená nenávist ke změnám, ale zachování toho, co je dobré a osvědčené.
Připomněl tisíce vražděných v Nigérii, krátce promluvil o konfliktu v Gaze, uvedl, že válka je hrozná, ale stejně hrozná obrana je někdy nevyhnutelná. Promluvil také o širokém držení zbraní v USA, což je pro Evropany těžko pochopitelné, neboť Evropa šla cestou vytváření obraných složek. Vzpomněl i na nedávné střelby na amerických katolických školách a oběti, které vlastními těly chránily mladší spolužáky.
V této souvislosti se mi vybavily kritické komentáře na sociálních sítích, že pan kardinál za mrtvé studenty mši necelebroval, ale v případě Kirka ano. Že nejde o mši, ale o politiku.
Myslím, že kdyby měl pan kardinál sloužit mše za každou střelbu v USA, nedělal by nic jiného. Tentokrát byl ale požádán a míra šířeného zla různými světlonoši už přetekla. Názorové spory prostě nelze řešit vražděním.
Plný chrám a odcházející kardinál Duka.
Kdo čekal nějakou plamennou řeč plnou dštění síry, byl zklamán. Žádná senzace se nekonala. Byla to důstojná mše.
Při odchodu z chrámu policisté a antikonfliktní tým oddělovali demonstranty od odcházejících. Opět totiž došlo k ostřejší výměně názorů. Osobně si myslím, že lidem tolik nevadila samotná demonstrace, ale citlivěji vnímali, že proběhla se zádušní mší.
Přišli i politici Filip Turek a Jaroslav Foldyna.
Pro mě bylo i zajímavé, že zatímco zastánci Charlieho Kirka neměli problém s komunikací, výměnou kontaktů a pořizováním videozáznamů či fotografií, u části odpůrců tomu tak nebylo.
Představa, že jdu protestovat na demonstraci, kde mě reportéři nesmí natočit ani vyfotit, je absurdní. O to víc, kdybych současně automaticky vyžadoval tolerování hanebného pokřikování na pana kardinála i verbálních či písemných útoků transparenty na duše věřících. To je už podle mě za hranou korektnosti a zavání bolševickou drzostí.
Na moji otázku k demonstrantům, proč si k protestu zvolili právě zádušní mši, což nepovažuji zrovna za vhodné, ale provokativní, reagovali opět strojově. Přišli prý jenom s Kirkovými citacemi. Takže jsem se odpovědi nedočkal.
Ukamenování homosexuálů
Častou dezinformací je, že Kirk chtěl homosexuály ukamenovat. Vznikla na základě jedné teologické debaty o starozákonních předpisech, kdy citoval Leviticus 18:22 a upozornil na to, že je v něm uvedeno „ti, kteří ulehnou s jiným mužem, budou ukamenováni“. Kirk ale odmítal akceptovat, že by takový trest měl být používán i dnes. Nakonec dnes je pro křesťany směrodatný Nový zákon.
Stephen King se později omluvil za tvrzení, že Charlie Kirk „obhajoval ukamenování homosexuálů k smrti“. Uznal, že šlo o vytržení z kontextu.
Pokud jste viděli reportáž (viz výše), ve které mladí muži diskutují na toto téma, doporučuji pro pochopení na čí straně je pravda tento záznam. V něm Charlie Kirk naopak velmi silně hájí práva homosexuálů. Takový byl jeho postoj.
Člověku se chce zařvat, aby odpůrci Kirka zmlkli a drželi jazyk za zuby.
Cena za několik úmrtí
V dubnu 2023 Kirk prohlásil, že „některé úmrtí způsobené střelnými zbraněmi jsou bohužel cena, kterou platíme za ochranu druhého dodatku“. Ten se týká práva držení a nosení zbraní už z roku 1791.
Za svůj výrok byl Kirk kritizován jako necitlivý k obětem střelných zbraní. Kontext byl ale takový, že obhajoval ústavní práva a kladl důraz na prevenci před masovými vraždami. Nešlo o bagatelizaci ztrát lidských životů.
Empatie, tresty smrti a odluka církve od státu. Další témata, která Kirk komentoval.
Druhý dodatek je navíc předmětem neustálých debat ohledně jeho interpretace a rozsahu kontroly zbraní od samého počátku. V souvislosti s uvažovanou dobře organizovanou milicí pro bezpečnost státu.
V českém rybníčku jsem už ale zaznamenal posměšné komentáře, že na to, co obhajoval nakonec i dojel. To jsou opravdu moc pěkné komentáře.
Znásilněná dcera
Toto téma hodně polarizuje. Kirk obhajoval názor věřících, že pokud by byla dcera ve věku deseti let znásilněna a otěhotněla, měla by dítě donosit. Na to reagovali aktivisté, že by rizikový porod nejspíše nepřežila. Pokud si někdo myslí, že desetileté dívky mohou otěhotnět, nebudu mu to vyvracet. Každopádně některá média tohle nesmyslně interpretovala jako projev Charlieho bezcitnosti.
Citát, ale nechyběla ani zástava Palestiny.
Podstatné je, že na život kouká každý věřící jako na dar, a proto ho nelze ukončit. Kirk tím nevyjadřoval svoji touhu, nýbrž výkladal náboženskou doktrínu, kterou se řídí mnoho církví. Nikde ale není napsáno, jak by se skutečně v dané situaci zachoval.
Řečnickou otázkou je, zda je v pořádku, že ukončení života minutu před porodem považujeme za potrat, a minutu po porodu za vraždu. Kirk v jedné debatě masové potraty pro nechtěné těhotenství označil za holocaust, nebo za něco ještě horšího.
Byl Kirk rasista? Ale jděte!
Celé obvinění vzniklo vytržením pár slov z debaty s Jackem Posobiecem o programech rozmanitosti, rovnosti a inkluze v leteckých společnostech (DEI). „Když uvidím černošského pilota, pomyslím si, doufám, že je kvalifikovaný.“
Netvrdil, že černošský pilot je špatný, ale kritizoval pravidla pozitivní diskriminace při náborech a pravidla různých kvót. V rozhovoru také říká, že to není to, v co věří, ale jak ta pravidla působí. Vybízejí k nezdravému myšlení.
Dva citáty ohledně rasismu.
Co vám kritici Kirka neřeknou, je to, že se jej zastali i komentátoři a piloti tmavé pleti, protože pochopili, jak to myslel. Naopak „eskadra nových komunistů“ tohle pochopit nechtěla.
Závěr
Rozmohl se nám tu takový nešvar v té snaze lynčovat Kirka i po smrti. Jakkoliv jsem ochoten připustit, že například výrok „Černé ženy nemají dostatečnou mozkovou kapacitu, aby byly brány vážně.“ vyznívá rasisticky, cesta k onálepkování Kirka za rasistu je přesto velmi dlouhá. A cesta k označení za fašistu je prakticky nekonečná.
Jedna věc ale byla pro Charlieho charakteristická. Věřil v sílu diskuse:
Pojďte se mnou debatovat a dokažte mi, že se mýlím.
