Článek
V přírodě se však dějí různé podivné věci - a i lidé jsou součástí přírody.
Takže ano, občas se stane i to, že je dívka schopná otěhotnět dokonce i dříve než ve věku deseti let. Nejmladší doloženou matkou na světě byla holčička ve věku necelých šesti let a je dostatečně doloženo také několik matek ve věku sedmi, osmi nebo devíti let. Toto jsou samozřejmě naprosté extrémy, které ale pouze prokazují, že i desetileté matky existovat mohou. Sice velmi výjimečně, ale mohou.
A matky ve věku dvanácti nebo třinácti let jsou pak už poměrně běžným jevem všude na světě, naši zemi nevyjímaje - o čemž svědčí nejen tento více než sto let starý případ, ale i současné statistiky. Domnívám se ovšem, že i pro organismus třináctiletého dítěte je těhotenství a porod velmi rizikový (slovy mého oblíbeného sci-fi seriálu Red Dwarf „zdravý asi jako skok ze skály“).
Tedy jinými slovy člověk, který považuje za správné, aby znásilněná třináctiletá dítě donosila a porodila, je opravdu dost bezcitný.
Navíc v každé civilizované zemi světa přece platí, že pokud otěhotnělo dvanácti nebo třináctileté děcko, je toto dítě obětí trestného činu. A odmítám řeči o „dobrovolnosti“. Ano, ne každá třináctiletá těhotná byla zrovna „předpadená úchylem v noci v parku“, případně odporně znásilňovaná svým otcem, otčímem, bratrem či dědečkem (jak se to občas stává), ale je možné, že se sexuálními hrátkami opravdu souhlasila.
Jenže přinejmenším u nás stále platí, že třináctileté dítě není plně svéprávné - a předpokládám, že něco podobného platí i v jiných civilizovaných zemích. Takže i kdybychom naprosto pominuli samotný trestní zákoník, podle nějž je sex s osobou pod 15 let trestným činem (a nějakou minimální věkovou hranici pro legální pohlavní styk mají samozřejmě i v těch USA, ve spoustě států je dokonce stanovena až na 16 nebo 17 let), dvanácti nebo třináctileté dítě vlastně není schopné dát právoplatný souhlas.
On to tak trochu dává i obyčejný „zdravý rozum“, protože prostě dítě ve dvanácti letech (těhotenství obvykle trvá 9 měsíců) je příliš hloupé na to, aby bylo schopné dostatečně dobře posoudit, zda lézt do postele s klukem, kterého „miluje“, je skutečně tak dobrý nápad. Vzhledem k tomu, že ve většině případů je ten její „milý“ ve věku 15 až 20 let, měl by mít dostetek rozumu aspoň on. A pokud ho nemá, naprosto právem je trestně stíhaný.
A pokud jde o údajné „křesťanské hodnoty“ - i křesťané by snad měli považovat život a zdraví matky za přednější než život plodu, který nosí.
Tedy jinými slovy pokud ji těhotenství ohrožuje na zdraví, umělé ukončení těhotenství je jediné možné správné řešení.
Problémem ovšem je, že v naprosté většině případů se na těhotenství takto mladých dívek obvykle přichází dosti pozdě. Důvody jsou vcelku logické, za prvé to třináctileté či ještě mladší děcko kolikrát vůbec netuší, co se to s jejím tělem děje - proto v mnoha případech mají rodiče u zvětšujícícho se břicha jako první podezření na nádor. A pokud náhodou taková dívčina ví nebo tuší, o co se jedná, zase ze strachu před rodiči jedná jako ten pštros z bajky, tedy „strká hlavu do písku“ do okamžiku, kdy už je na ní její stav zjevně vidět - což bývá obvykle nejdříve tak v pátém měsíci těhotenství.
A v takové situaci se toho už moc dělat nedá, resp. všechna možná řešení jsou velmi špatná a pro zdraví oné mladistvé těhotné dosti riziková. I případný potrat už je nutné provést císařským řezem. V tomto případě bych tedy snad i byla pro, aby - když už k podobné tragédii došlo - se s jeho provedením počkalo do okamžiku, kdy by plodu byly dány aspoň teoretické šance na přežití. Dnešní medicína je schopná zachraňovat předčasně narozené už od 21-22 týdne těhotenství.
Ne vždy se to povede, ale to už je holt „vis maior“ - nebo tedy pro křesťany zřejmě „Boží vůle“.
Zde může do budoucna výrazně pomoci pokrok moderní vědy a techniky. Mám na mysli vývoj nějakých „umělých děloh“, do kterých by bylo možné umisťovat stále mladší a mladší plody. Aby jednou bylo možné takto „transferovat“ klidně i embryo staré sotva deset dvanáct týdnů.
Zatím ovšem tak daleko nejsme - takže pokud se u znásilněné desetileté zjistí její gravidita včas, umělé ukončení těhotenství formou „potratové pilulky“, tzv. „miniinterrupce“ nebo i klasické kyretéže je pro její zdraví pořád méně škodlivé, než aby toto její těhotenství dále pokračovalo (co všechno za zdravotní komplikace s sebou těhotenství může nést popisuji v některých starších článcích, např. zde nebo zde).
Je pro mě záhadou, proč se všichni tzv. „prolifisté“ daleko více neangažují právě ve věci vývoje stále lepších a lepších inkubátorů - a do budoucna i těch „umělých děloh“. Kdyby už ničím jiným, tak aspoň založením nějakých finančních sbírek, které by výzkum a vývoj v tomto směru podporovaly.
Je zajímavé, že něco podobného nikdy nenapadlo ani „mučedníka“ Kirka.
Nebylo to náhodou tím, že ve skutečnosti ženy považoval za cosi méněcenného, co patří jen do porodnice a k plotně?
Podobná témata:
