Hlavní obsah
Rodina a děti

Těhotenství a porod je pro ženu stále dosti riskantní - proto má mít jenom ona právo veta

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Nicu Buculei/Wikimedia Commons/CC BY-SA 2.0

Tato žena se na své dítě zjevně těší, takže je ochotná riskovat. Ale co ty, které dítě nechtějí - nebo jej dokonce mají ve svém těle následkem odporného zločinu?

Někteří lidé mají problém s tím, když je v článku „příliš mnoho písmenek“ - takže jej nedočtou celý, případně čtou nepozorně a některé věty či celé odstavce přeskakují. Pro všechny takové tedy stručněji:

Článek

Těhotenství a porod jsou i pro zdravý ženský organismus velkou zátěží. V případě, že žena úplně zdravá není - a všichni víme, kolik je dnes mezi námi lidí s alergiemi, srdečními vadami, cukrovkou, vysokým tlakem, špatnou imunitou apod. - může být potom opravdu vážným zdravotním rizikem. Nejsou také až tak vzácné situace, kdy žena až do momentu otěhotnění vůbec netuší, že má nějakou skrytou vadu či doposud se neprojevující nemoc. Jeden poněkud černohumorný doktorský vtípek totiž praví, že neexistují zdraví lidé, jsou pouze lidé špatně vyšetření.

A každé ne úplně zdravé ženě, stejně jako ženě mající nějakou dosud se neprojevující latentní nemoc či skrytou vadu, může těhotenství její zdravotní stav velmi výrazně zhoršit - a ne vždy je toto zhoršení zdravotního stavu vratné. Navíc i v dnešní době a v tak vyspělé zemi, jako je ta naše, určité velmi malé počty těhotenství končí smrtí matky. Ano, nejsou to už ty desítky procent jako před sto a více lety, ale nulové riziko těhotenství a porod stále není.

Z tohoto hlediska je tedy otázkou, zda je opravdu morální požadovat po ženě, která si dítě nepřeje, aby pro záchranu jeho života riskovala život vlastní - nebo „přinejmenším“ aby riskovala trvalé zdravotní následky, nemluvě už vůbec o negativních následcích estetických, které způsobuje prakticky každé těhotenství.

Je nejen eticky, ale i biologicky spornou otázkou, zda pár dní starý plod, který zatím nejen, že ani vzdáleně nemá tvar podobný člověku, ale nedisponuje ani zárodkem mozku, opravdu máme považovat za člověka - a zejména zda tomuto potenciálnímu člověku dávat přednost před blahem, zdravím a v krajním případě i životem člověka, který zcela prokazatelně člověkem je, čímž mám tedy na mysli tu těhotnou.

Ono asi není až tak „náhodou“, že naprostá většina (něco mezi dvěma třetinami a třemi čtvrtinami) oplozených vajíček prvních cca pět dní své existence nepřežije - a žena si toho většinou ani nevšimne. Z té zbývající třetiny až čtvrtiny něco mezi 30 a 50 % není schopno se zahnízdit v děloze, takže rovněž samovolně hyne.

Další věcí je, že po prvních několik dní existence zárodku (či více zárodků - oplození více vajíček současně není až tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát) není vůbec jasné, kolik lidí se v budoucnu vlastně narodí. Jednovaječná dvojčata vznikají tak, že se jedno oplozené vajíčko rozdělí na dvě a tyto dvě se začnou vyvíjet každé v jeden samostatný organismus. Dvě či více oplozených vajíček zase mohou splynout v organismus jeden, tzv. „chiméru“.

Ale i pokud to budeme brát tak, že přinejmenším od nějakého toho třetího čtvrtého týdne po oplození se opravdu už jedná o člověka - byť se člověku zatím moc nepodobá a nemá ještě ani nervovou soustavu - tak náš právní řád přece zná i zabití člověka, které není nejen vraždou, ale dokonce vůbec není zločinem. Mám tím na mysli nutnou obranu a krajní nouzi.

Přičemž v některých zemích je člověk oprávněn „v nutné obraně“ zabít nejen toho, kdo jej ohrožuje na životě, ale i takového, který jej ohrožuje na majetku. Tedy ono „odprásknutí zloděje jako psa“, které spousta lidí obdivuje a volá po tom, aby i u nás měl legální držitel střelné zbraně právo střílet po komkoliv a čemkoliv, co mu v noci vleze do domu, aniž by se musel zdržovat zjišťováním, kdo či co to je a co tam chce.

Je podle mého nesmírným pokrytectvím, když ti stejní lidé volají po tom, aby lidé měli právo zabít každého (plně vyvinutého) člověka, který k nim vleze oknem a pokusí se jim ukrást třeba televizi či obraz, ale současně zakazují ženě, aby zabila (ne plně vyvinutý) lidský zárodek, který ohrožuje její blahobyt daleko více než jen tím, že by přišla o malou část svého majetku.

Navíc jsem - pokud to náhodou někteří čtenáři nepochopili, protože pochopení psaného textu není jejich silnou stránkou - nikde ve svém článku nepsala nic o tom, že mi potraty připadají jako něco fajn. Ne, nepřipadají. Proto také za prvé volám po tom, aby jejich počty co možná nejvíce klesaly, a to tím, že lidé budou užívat co nejúčinější formy antikoncepce - včetně sterilizací.

Asi nejlepší by bylo, kdyby vědci byli schopní vyvinout účinnou metodu dočasné sterilizace - tedy ucpání vejcovodů či chámovodů něčím, co by v případě potřeby bylo možné odstranit a tyto orgány tak znovu plně zprůchodit. Doufám, že s využitím nanomateriálů a možná také nanorobotů něco podobného bude velmi brzy dostupné.

Rovněž kategoricky odmítám démonizování hormonální antikoncepce, které se Hnutí pro život a všichni jeho spojenci a sympatizanti ustavičně dopouští - kdo neví, proč mám tento názor, měl by si znovu pomalu a podrobně přečíst můj původní článek. Stejně tak kategoricky odmítám adorování tzv. „přirozeného plánování rodiny“ jako nejen údajně eticky nejlepší, ale také té nejúčinnější formy antikoncepce, což jsou další oblíbená tvrzení ze strany Hnutí pro život, která jsou však pavědeckými bludy, ne-li vysloveně sprostou a cynickou lží. (Opět, kdo netuší proč, ať si znovu pořádně přečte to, co jsem napsala dříve.)

Za druhé jsem toho názoru, že pokud je to možné - tedy pokud je prokázné, že těhotnou ženu její těhotenství neohrožuje na životě ani na zdraví - bylo by nejlepší, aby tato žena dítě donosila a dala k adopci. Vzhledem k tomu, že těhotenství je ale i pro zdravou ženu značná zátěž a nepříjemnost (srovnatelná např. s darováním ledviny či kusu jater), bylo by fajn, kdyby se pomocí předčasného porodu mohla těhotná žena svého nechtěného dítěte zcela legálně zbavit co možná nejdříve.

Dnešní lékařská věda je schopná zachránit naprostou většinu předčasně narozených už od 24.-25. týdne těhotenství, dokonce se daří zachraňovat i nadpoloviční většinu předčasně narozených ve 22. a 23. týdnu. Bylo by tedy naprosto fér, pokud by nechtěně těhotná, která dítě chce předat k adopci, měla právo nechat si udělat císařský řez již v tom 23.-25. týdnu a její nedonošené dítě by bylo umístěno do inkubátoru. Ona by po pár dnech opustila nemocnici a v jejím životě by se toho moc nezměnilo - zatímco dítě poté, co by bylo schopné přežít mimo inkubátor, by putovalo k adoptivním rodičům. Podle mého jasná win-win situace.

Také by bylo fér, kdyby ženě, která se pro toto řešení rozhodne, byly kompenzovány všechny finanční náklady i jiné nepříjemnosti, které jí s nechtěným těhotenstvím vznikly. Mám na mysli třeba plnou náhradu mzdy za dobu, kdy byla na nemocenské, nebo náklady na zákroky estetické chirurgie, kterými co možná nejvíce odstraní stopy po těhotenství na svém těle (lze důvodně předpokládat, že tato žena se i do budoucna bude chtít líbit).

„Problémem“ také je, že naprostá většina nechtěně těhotných nejsou žádné „nezodpovědné mladé hloky, co se s někým náhodně spustily na diskošce“, ale matky jednoho či dvou dětí, které se obávají, že na slušné uživení a náležitou výchovu dalšího dítěte už jejich rodina nemá dostatek peněz. Ale jak by se společnost dívala na matku dvou dětí, která je viditelně těhotná, ale po čase těhotná být přestala a třetí dítě doma nemá? Myslím si, že moc hezky tedy ne.

Lze tedy předpokládat, že naprostá většina nechtěně těhotných, které by se rozhodly dát dítě k adopci, by si přála, aby se nikdy nikdo z jejich okolí (sousedé, spolužáci, kolegové z práce, zaměstnavatel, vedení školy a někdy třeba ani vlastní rodina) nedozvěděl, že měly nějaké dítě, které daly k adopci.

Bylo by tudíž třeba zařídit i to, aby nechtěně těhotná byla někam „uklizena“ dříve, než by na ní její stav byl vidět, přičemž pro všechny (včetně zaměstnavatelů či vedení školy) by byla oficálně „vážně nemocná“. Nemocnou totiž každý lituje a zároveň většina lidí chápe, že o vážných nemocech, třeba o léčbě rakoviny, málokdo chce veřejně mluvit, takže by nikomu nebylo nic divného na tom, že se dotyčná o jistých několika měsících svého života prostě nechce s nikým bavit.

Otázkou je, kdo by toto vše měl zaplatit. Podle mého by se na tom měla podílet jak ona nechtěně těhotná žena se svým manželem/partnerem (konečně potrat si taky musí zaplatit), ovšem (aby to bylo motivační) by to mělo stát méně než ten potrat, dále samozřejmě stát (jednalo by se o potenciálního budoucního daňového poplatíka) a pochopitelně by se měly spolupodílet i „pro-life“ organizace - konečně by dělaly něco skutečně užitečného. Asi by bylo nejlepší zřídit k tomuto účelu nějakou nadaci, kam by potom mohli posílat dary jak běžní občané, tak i bohatí podnikatelé a velké firmy. Bylo by také fér, kdyby zájemci o adopce, kteří trvají „na tom“, že chtějí dítě co nejmenší (ideálně právě narozené miminko) a „bílé“, museli zaplatit nějaký poplatek (sponzorský dar) za to, že by do pořadníku na tyto děti byli zařazeni. (Mimochodem, kdo nemá ani několik desítek tisíc na sponzorský dar, kde jako chce vzít ty miliony, které jej dítě do dospělosti bude stát?)

Ano, někdo může namítnout, že v tom 23.-25. týdnu může přečasně narozené dítě zemřít. Jistě, může - ale i dítě porozené v termínu může zemřít, ba dokonce i roční či pětileté dítě může zemřít. Říká se tomu „osud“ nebo „smůla“. Dítě, u kterého by byl předem naplánovaný císařký řez ve 23. týdnu či o týden dva později (samozřejmě na nějakém špičkovém pracovišti, kde mají s neonatologií velké zkušenosti) a bylo okamžitě umístěné do inkubátoru, by ovšem tu šanci na život mělo poměrně vysokou. Ještě navíc když jedinou další (zákonem povolenou) alternativou je potrat, kde šance na život je čistá nula. Co je tedy lepší?

Navíc lze předpokládat, že pokud by - vlivem vyššího počtu těchto záměrných předčasných porodů - rostly počty nedonošenců, péče o ně by se nadále vyvíjela a zlepšovala, takže by bylo možné zachraňovat stále mladší a mladší nedonošené. A časem by se díky tomu mohlo dospět k vyvinutí plně funkční „umělé dělohy“, kam by bylo možné přesouvat embrya už v nějakém tom 8., 10. či 12. týdnu těhotenství (o umělých dělohách jsem psala o něco podrobněji i zde).

Až bude existovat umělá děloha, do které bude možné přesunout každé embryo ve věku 15. týdnu či ještě dříve, budu první, kdo bude pro absolutní zákaz potratů!

P.S. pro jednoho náboženského fanatika (pokud dočetl až sem):

Ne každá žena touží po dítěti. Já jsem nikdy žádné dítě mít nechtěla, žádné „biologické hodiny“ mi nikdy bít nezačaly - a tudíž žádné dítě nemám a už nikdy mít nebudu. Jsem tak spokojená a můj partner také, protože ani on není rodinný typ. A ne, ani jeden z nás se stáří nebojí.

A rovněž to není o tom, že bych snad potřebovala nějak „uklidňovat svědomí“, protože potrat jsem nikdy nepodstoupila. Naštěstí zrovna v mém případě se příroda nespletla (možná to nebyla jenom příroda, ale i moje extrémní marnivost nutící mě nosit v desetistupňových mrazech minisukně v kombinaci s lodičkami na jehle), protože jsem bohudíky neplodná - HA je pro mě tedy pouze léčivo chránící před menstruačními bolestmi, kvůli kterým jsem prvních pár let své puberty nebyla schopná jeden dva dny v měsíci vůbec fungovat. A určitě je pro mé tělo tisíckrát zdravější, než ty koňské dávky analgetik, co jsem tehdy užívala.

Zdroje:

http://www.embryodynamics.com/

https://www.mayoclinic.org/healthy-lifestyle/pregnancy-week-by-week/in-depth/fetal-development/art-20045997

http://rocek.gli.cas.cz/Courses/courses.htm

https://medicalxpress.com/news/2021-01-identical-twins-clones.html

https://www.tandfonline.com/doi/full/10.4161/chim.24915

Jelínek, Richard: Histologie embryologie

https://www.nedoklubko.cz

https://zena-in.cz/clanek/predcasny-porod-10381?param=kategorie&val=tehotenstvi-a-porod

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz