Článek
Takže začněme tou HA. Pokud to někdo pořád ještě neví, tak HA z hlediska hormonálního v těle vyvolává „falešné těhotenství“. V krvi ženy kolují ty stejné hormony, které jí kolují v krvi v době, kdy je těhotná - rozdíl je pouze v tom, že si je její tělo nevyrábí samo, ale že jsou mu dodány zvenčí.
Pokud zde někdo začne bědovat na téma, že to ale přece není „přirozené“, tak bych mu ráda sdělila, že celé desetitisíce let bylo pro náš druh naopak zcela přirozené to, že žena - pokud nebyla neplodná - byla buď těhotná, nebo kojila, nebo byla natolik podvyživená, že jí zcela vymizela menstruace. Přesně na toto náš živočišný druh evoluce vybavila. Pravda, vykládat něco o evoluci lidem jako paní Zora Martinelli nebo paní Lída Netolická, podle kterých nás pánbíček uplácal z hlíny před zhruba deseti tisíci lety, je naprosto zbytečné. Fanatickým ultrakatoličkám předkoncilního střihu ovšem můj článek určený není.
Pokud je někdo schopný připustit tu „odvážnou tezi“, že evoluce opravdu existuje a existovala, pak nejspíš bude schopen pochopit, že od okamžiku, kdy se ze svých starších vývojových forem vyvinul moderní člověk (tzv. „cromagnonec“), což bylo asi před 200 tisíci lety, až do doby, kdy skončila poslední doba ledová a lidé se z lovců a sběračů pomalu stávali zemědělci, což bylo před zhruba 10 tisíci lety, to u lidí vypadalo následovně: Žena porodila dítě a to buď přežilo, nebo ne. Pokud nepřežilo, během několika týdnů ta žena otěhotněla znovu a koloběh se opakoval. Jestliže dítě přežilo, žena jej několik let plně kojila, přičemž během té doby zpravidla také nebyla schopná znovu otěhotnět. Pokud kojené dítě zemřelo, žena opět během několika týdnů byla schopná znovu otěhotnět - a to samé nastalo v okamžiku, kdy dítě už plně nekojila. Většinou žena - pokud tedy měla to štěstí, že nezemřela při porodu ani na žádnou nemoc - za život porodila kolem 15 až 20 dětí a občas mezi tím měla ještě i nějaký ten samovolný potrat (který také nemusela přežít).
Z těchto 15-20 dětí se věku, kdy byly schopné mít své vlastní děti, dožila možná třetina, možná ani to ne. Lidstvo tedy dlouhé desetitisíce let co do počtu rostlo nesmírně pomalu - ale současně dosti jistě.
Podstatné však je to, že pravěká žena za celý svůj (nedlouhý) život zažila menstruační krvácení možná dvacetkrát, možná i méněkrát - v závislosti na tom, jak rychle poté, co se jí po porodu, potratu či době hladu menstruační cyklus znovu vrátil, opět otěhotněla. Ty hezké asi otěhotněly mnohem rychleji než nějaké šeredy. Zároveň však ty hezké tím pádem měly většinou za život daleko větší počet dětí, takže my, dnešní lidé, jsme potomky spíše těch hezkých než těch ošklivých.
Tedy jinými slovy i žena před sto lety, která za život porodila 10 dětí, zažila minimálně 6× více menstruačních krvácení než její prapraprababička v paleolitu. Hlavní důvody byly dva: Za prvé mezi datem, kdy se ženě objevila první menstruace, a datem početí jejího prvního dítěte uplynulo poměrně dost let. Za druhé při potratech, porodech a na poporodní komplikace umíralo daleko méně žen než dříve - což mělo za následek to, že mnohé ženy potrat/porod sice přežily, ale nebyly už schopné mít děti, ovšem menstruační cyklus jim zůstal zachován.
Ještě za první republiky se dívky vdávaly až po dvacítce, ovšem první menstruaci dostávaly kolem čtrnácti let věku. Máme zde tedy 8 až 10 let, kdy „jenom“ menstruovaly, ale děti neměly. Budeme-li počítat asi 12 menstruačních cyklů do roka, než mladá ženy měla své první dítě, prožila za tu dobu něco kolem stovky menstruací.
Jenže situace, kdy ženy nemají dítě hned, jakmile toho jsou fyziologicky schopné, ale čekají s tím do svých 20-25 let, je z hlediska trvání našeho druhu velmi čerstvá novinka. Něco podobného existuje jen pár stovek let, takže nás na takto změněné podmínky zatím matička evoluce neadaptovala.
Stručně shrnuto - vzhledem k biologické minulosti našeho druhu je pro ženské tělo daleko přirozenější být od puberty až do přechodu přesně v tom hormonálním stavu, jaký existuje v těhotenství, než v jakémkoliv stavu jiném. Hormonální antikoncepce tak tělo ženy „vrací“ přesně tam, kde to pro valnou většinu žen bylo zcela normální po více než 90 % naší historie.
Co se týká údajného znečisťování vody „umělými hormony“, je třeba si uvědomit jeden fakt: Každá žena, a to od puberty, produkuje ve svém těle spoustu hormonů, zejména estrogenů. A tyto hormony samozřejmě také po celou tu dobu vylučuje. Takže žena, která hormonální antikoncepci neužívá, svou močí za rok životní prostředí neobohatí o nic méně estrogenů než žena, která HA užívá. A pokud žena otěhotní, její organismus začne vylučovat takové množství hormonů, že proti tomu je užívání HA úplné nic.
Navíc ani u žen po přechodu se nedá říct, že by naše životní prostředí neznečisťovaly hormony - organismus postklimakterické ženy sice už estrogenů produkuje málo, ale pořád to není čistá nula. Navíc hormon velmi podobný estrogenu umí produkovat i tuková tkáň, takže čím je kdo obéznější, tím více estrogenu se z jeho organismu dostává do okolního prostředí - a toto platí dokonce i pro muže. Jeden chlapík s pořádným pivním pupkem si co do vylučování estrogenu do okolního prostředí může klidně podat ruku se štíhlou uživatelkou HA.
Ovšem ani těhotné, ani uživatelky HA, ba dokonce ani morbidně obézní nejsou těmi největšími producenty ženských hormonů, které se pak dostávají do okolního prostředí. Těmi jsou totiž samice těch domácích zvířat, jež chováme na maso, mléko a vejce - tedy drůbež a zejména pak prasnice a krávy. Zcela logicky vzhledem k rozdílné velikosti organismu jedna březí kráva vyprodukuje za rok více estrogenů, než uživatelka HA za let několik mnoho. Takže pokud někomu vadí „nepřirozené hormony“ v životním prostředí, místo uživatelek HA by měl začít buzerovat všechny, kteří se odmítají stát vegany - a nejspíš sebe samého na prvním místě, protože mezi lidmi, kteří se děsí „umělých hormonů“, není vegetariánů a veganů o nic více než ve zbytku populace.
Na samotné uživatelky má HA velmi často pozitivní vliv - například výrazně mírní menstruační bolesti a intenzitu krvácení. Proto také mnoho žen se s hormonální antikoncepcí poprvé setká primárně jako s léčivem, nikoli jako s prostředkem pro zabránění početí.
Samozřejmě HA „nesedne“ každé ženě. Existují dokonce nemoci (třeba tzv. Leydenská mutace), které jsou přísnou kontraindikací pro užívání HA. Stejně tak není moc dobrá kombinace kouření + užívání HA - ačkoliv se vyrábí i takové typy HA, které jsou svým složením pro kuřačky daleko vhodnější, resp. riziko nežádoucích účinků pro kuřačky je u nich mnohonásobně nižší. Každý lékař vám ovšem řekne, že pokud chce žena užívat HA, měla by raději kouření hodně omezit nebo ideálně úplně přestat kouřit - ono nekouřit je tak nějak obecně dobré rozhodnutí, a to nejen kvůli užívání HA.
Případné nežádoucí účinky HA u většiny uživatelek vyřeší změna preparátu či změna formy podávání. HA v náplastech, implantátech a tělíscích je zpravidla snášena mnohem lépe. Další věcí je, že spousta údajných nežádoucích účinků jsou pouze a jen psychosomatika. Pokud nějaká ezolesana věří tomu, že HA je „strašně moc škodlivá“, tak v případě, že by ji zkusila užívat, si stejně nasugeruje hromadu domnělých obtíží, kvůli kterým ji nakonec musí vysadit. To stejné samozřejmě platí pro nešťastnice, kterým náboženští fanatici od mládí vymývali mozek, jak je HA „hříšná“ - takováto dívka či mladá žena nejspíš při jejím užívání bude pociťovat spoustu negativních vlivů na tělesnou pohodu i psychiku, se kterými si kolikrát lékaři nebudou ani vědět rady. Dokud si žena nedokáže (třeba i s pomocí odborníka) svůj program v hlavě přenastavit, HA užívat nemůže.
Otázkou však je, co poradit nešťastnici, která dítě mít nechce - nebo si jej dokonce kvůli své bídné finanční situaci vážně v žádném případě nemůže dovolit - ovšem HA, a to ani tu nejšetrnější v podobě implantátu či tělíska, z jakéhokoliv důvodu užívat nemůže. Moc jiných možností tu tedy není.
Kondom není úplně špatná varianta, jenže pokud je jeden z páru alergický na latex, tak tato forma antikoncepce zatraceně poleze do peněz. Ony možná docela polezou do peněz i úplně normální kondomy, pokud je pár trošku vášnivější. Navíc nejen někteří muži, ale dokonce i některé ženy nemají při sexuálním styku s kondomem příliš intenzivní prožitek, takže jim kondom jako antikoncepční metoda moc nevyhovuje. Existují dokonce ženy silně spermatofilní (či spíše přesněji řečeno ejakulátofilní), které bez toho, že by v sobě plně pocítily partnerův výstřik, nejsou schopné dosáhnout orgasmu. Takovým nabízet kondom je téměř jako jim nabízet celibát.
Takže, co tu máme na výběr dále? Samotný spermicid (ve formě gelu, masti či pěny) je méně spolehlivý než kondom, takže pro ženy, které dítě opravdu NEE, to není vhodná volba. Kombinace pesar + spermicid je o něco lepší, jenže za prvé se pesary v dnešní době dost špatně shánějí - málo se vyrábějí, protože jsou jako antikoncepční metoda málo žádané, a kde není poptávka, tam logicky není ani nabídka. Navíc používání pesaru vyžaduje určitý nácvik a kus šikovnosti. Lze ovšem očekávat, že spolu se zvyšující se popularitou menstruačních kalíšků začnou třeba zase růst i počty spokojených uživatelek poševních pesarů. Zatím to ovšem tak nevypadá.
A co dalšího? Antikoncepční tělísko bez hormonů. V současné době existuje velký výběr jak výrobců tak i tvarů těchto prostředků, takže jej nejspíš lze „ušít na míru“ mnohým ženám. Problémem nehormonálních tělísek ovšem je, že nejsou příliš vhodná pro ženy, které trápí při menstruaci bolesti či příliš silné krvácení. Dnešní moderní tělíska sice už tyto negativní průvodní jevy menstruace obvykle nezhoršují, ale rozhodně je nijak nemírní. Uživatelka nehormonálního tělíska tedy v tom nejlepším možném případě bude při menstruaci krvácet a trpět bolestmi úplně stejně, jako doposud.
Pak tu máme sterilizaci. Pro páry, které děti buď vůbec nechtějí, nebo počet dětí, které mají, za žádnou cenu nemíní zvyšovat, je to asi ideální volba. Vzhledem k tomu, že z chirurgického hlediska je daleko snazší sterilizace muže (vasektomie), kterou je možné provést ambulantně v pouhém lokálním umrtvení, bylo by asi vhodnější, aby ji podstoupil právě muž. Pokud se pánové bojí, že po vasektomii nebudou ejakulovat, tak je mohu uklidnit - budou. Spermie totiž tvoří zcela zanedbatelný zlomek procenta celého ejakulátu, takže z tohoto hlediska to nebude žádný rozdíl.
Navíc pokud má pár obavy, že by si to mohl časem „rozmyslet“, v případě sterilizace muže je zde možnost, aby si pár před provedením zákroku uložil mužovy zárodečné buňky do spermabanky. Ty je pak možné prakticky kdykoliv použít - a k oplodnění není ani nutné podstupovat poměrně náročné a svým výsledkem dosti rizikové IVF. Pokud žena normálně ovuluje, plně postačí inseminace mužovým uschovaným spermatem - ke které není nutná ani narkóza.
V případě, že by náhodou ten muž před podstoupením sterilizace zapomněl na zamražení spermatu „pro strýčka Příhodu“, je možné provést odběr životaschopných spermií dokonce přímo z jeho varlat. Zde ovšem často již obyčejná inseminace jako metoda nestačí, ale musí se volit IVF - která je samozřejmě také jediným možným řešením v případě, že sterilizaci podstoupí žena.
Přerušené chámovody i vejcovody je možné pokusit se chirurgicky zase „opravit“, ovšem za prvé se jedná o poměrně složité operace a za druhé se výsledky co do úspěšnosti pohybují pouze někde mezi 50 a 75 %. To je sice lepší než nic, ale ideál to rozhodně není.
Svého času se dělaly pokusy s tzv. dočasnou sterilizací, tedy se sterilizací, u které by se vaječníky/chámovody pouze ucpaly jakousi zátkou, ale vždy v případě potřeby by bylo možné je nějak snadno a rychle uvést zpátky „do provozuschopného stavu“. Tyto pokusy však prozatím nebyly příliš úspěšné. Dočasnou „ucpávku“ se ne vždy dařilo dostat z organismu ven, takže skutečná dočasná sterilizace zatím stále není možná. Což je IMO velká škoda, protože zvládnutí podobné techniky by asi mnoho problémů vyřešilo.
Existují i poměrně exotické antikoncepční metody, jako např. snaha likvidovat spermie teplem. Jedná se o to, že si muž záměrně zahřívá varlata - a údajně po určité době, kdy takto pravidelně činí, se v jeho ejakulátu nenacházejí žádné životaschopné spermie. Pokud si však varlata pravidelně zahřívat přestane, plodnost by se měla bez problémů zase obnovit.
Některé další možné antikoncepční metody jsou zatím ve vývoji. To se týká zejména nějaké formy hormonální antikoncepce pro muže.
Pokud jsem na nějakou metodu zapomněla, napište mi to do komentářů.
A teď k tomu PPR. Opravdu zde není vůbec nic přirozeného - za prvé nechápu, co je přirozeného na tom si denně ve stejný čas měřit teplotu, případně denně zkoumat (údajně je to dnes možné i s pomocí domácího mikroskopu) svůj cervikální hlen. Neznám člověka, který žije tak pravidelným životem, aby byl schopen si teplotu měřit pokaždé ve stejnou hodinu a minutu. Možná někde v cisterciáckém klášteře žijí jeptišky takto jednotvárně - ovšem mám dojem, že zrovna jeptišky antikoncepční metody řešit nemusí.
Učstatnila jsem se v životě klinických studií - a dokonce i v přísně kontrolovaném prostředí na klinice nebylo úplně snadné měřit pokusným subjektům teplotu každý den v ten stejný čas. Nemluvě o tom „drobném detailu“, že i v těchto přísně kontrolovaných podmínkách (a ačkoliv jsem byla zdravá jako řípa) si moje tělesná teplota dělala, co ji právě napadlo, tedy zcela nepředvídatelně „lítala“v rozmezí zhruba jednoho stupně. Jak bych z toho mohla vyčíst, kdy mám ovulaci, mi vážně není jasné.
Ale budiž, některým ženám možná organismus šlape jako dobře namazaný stroj, takže by pomocí teploměru a případně i dalších symptomů moment ovulace byly schopné přesně určit. Fajn, ale pak je zde další nepřirozenost - totiž zrovna v tomto dni se muset vyhýbat sexu. Pokud to náhodou někdo neví, tak matička příroda nás vybavila tak, aby právě v době ovulace měla žena na sex tu úplně největší chuť za celý měsíc. Ovšem metoda „přirozeného plánování“ naopak v tento okamžik (opravdu „velmi přirozeně“) vystavuje sexu stopku.
Další problémem je, že i pokud se za pomoci teploměru, mikroskopu a nevím, čeho všeho ještě, podaří určit, že k ovulaci došlo, zjistí se to vždy až ex post. A jak již jsem psala, spermie, ty mrchy, velmi dobře dokážou v životaschopném (a oplodnění schopném) stavu přežít uvnitř ženského organismu i několik dní. Co hodláte udělat s tímto faktem, páni bratři?
Ať počítám, jak počítám, pořád mi to vychází na jedno: chce-li mít žena jistotu, že opravdu neotěhotní, znamená to nejen žádný sex v době ovulace a zhruba další tři dny po ní - než konečně to debilní vajíčko ráčí odumřít, ale znamená to také žádný sex před ovulací. Znamená to tedy, že žena s běžným menstruačním cyklem prvních 16 až 20 dní tohoto cyklu musí dodržovat přísnou sexuální abstinenci, kterou si může „vynahradit“ jen během dalších cca osmi až deseti zbývajících dnů v cyklu.
Když tedy nejméně 60 % všech dní v roce sex není možný (nechci-li riskovat těhotenství), tak dost pochybuji, že v těch zbývajících zhruba 40 % času se to dá dohnat natolik, aby to pak vycházelo na tu průměrnou českou frekvenci 8-10 souloží za měsíc. To by jaksi ten pár musel v tom jediném možném (či bezpečném) období takřka nevylézt z postele. Nejsem si jistá, jestli by pro to zaměstnavatel měl zrovna pochopení. Stejně tak nevím, jak toto dokáže logisticky zvládnout pár, který má jedno či dokonce dvě děti. Co tak vím, rodiče malých dětí si pro sexuální chvilky ten čas musejí téměř doslova krást, resp. využít každého možného momentu - pokud tedy nechtějí, aby se jejich sexuálnín život odebral někam do kytek.
Taky nevím, kolik mužů je schopných „souložit na povel“ - a už vůbec nevím, kolik mužů fyzicky zvládne celé dlouhé roky vždycky 16-20 dní sexuálně nic a poté víc jak týden v kuse souložit denně. A už vůbec by mě velmi zajímalo, kolik mužů něco podobného vážně baví.
A navíc - co když zrovna v těch dnech, kdy „se může“, jeden z toho páru onemocní či musí odjet na služební cestu? To jako ten měsíc tím pádem nebude vůbec žádný sex? Nebo jsou snad před ovulací a v době ovulace „povolené“ nějaké náhražky typu masturbace? No nevím, pokud se můj sexuální život má skládat z naprosté většiny pouze z masturbace, tak to přece ani k ničemu nepotřebuji mít partnera.
Také jsem zmiňovala, že není až tak výjimečná situace, kdy žena má během jednoho menstruačního cyklu ovulaci dvakrát. Dokonce existují indicie, že právě silný orgasmus je schopný tuto druhou ovulaci vyvolat. Takže ani dny po ovulaci nejsou zcela bezpečné a žena aby ještě trnula hrůzou, jestli náhodou neměla své vyvrcholení „příliš silné“. No, to tedy děkuji pěkně!
Jestli PPR není „antikoncepční metoda“ pro frigidní, tak ať visím!!!
Zdroje:
https://fphandbook.org/sites/default/files/hb_english_2012.pdf
https://www.cdc.gov/mmwr/preview/mmwrhtml/rr6205a1.htm
https://web.archive.org/web/20120225124142/http://www.ippf.org/NR/rdonlyres/534B49A6-4C25-4853-BD8E-527E02FCD5A1/0/IMAPstatementmay2000.pdf
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21446095/
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0140673601186484
https://www.osel.cz/3699-vazektomie-neni-nevratna.html
https://www.osel.cz/6580-evropska-spina.html
