Článek
Pokud někoho baví pochodovat Prahou, rozhodně mu to nemíním zakazovat. Ještě navíc když to promenádování se městem s grupou stejné „krevní skupiny“ docela hodně baví i mě samotnou. O Pochodu fantazie jsem zde už něco psala.
Takže pokud si nějaké hnutí, které o sobě tvrdí, že je „pro život“, myslí, že je dobrý nápad pochodovat přes město, je to jejich ryze soukromá věc. Jen by mě zajímalo, jestli si opravdu myslí, že jejich pochodování centrem Prahy má nějaký smysl.
My, kteří pochodujeme centrem Prahy v kostýmech hrdinů ze sci-fi a fantasy filmů, knih a komixů, to děláme především pro zábavu. Pokud se s námi chtějí fotit japonští, případně i jiní turisté (letos to třeba před orlojem byly i nějaké Italky), tak je to zkrátka dobrá legrace. Ovšem že bychom si mysleli, že tím exhibováním jako elfové, trpaslíci, rytíři Jedi a důstojníci Spojené federace planet nějak „k lepšímu“ změníme svět, to vážně ne.
„Hnutí pro život“ by ovšem svět měnit chtělo. Nebudu se hádat, jestli jejich představa změny by opravdu byla „k lepšímu“ - osobně si tedy myslím, že nikoliv, ale to není podstatné.
Jen bych se jich ráda zeptala, co pro ten svůj ideál dělají reálně. Tedy ne jenom kecáním, demonstrováním či exhibováním v centru Prahy, ale nějak hmatatelně.
Kolik z nich např. nabízí matkám malých dětí jejich hlídání? Kolik z nich dělá něco pro to, aby bylo více míst ve školkách? Kolik z nich jsou zaměstnavatelé, kteří nabízejí matkám malých dětí home office, flexibilní pracovní dobu nebo zkrácené úvazky? A tak by se dalo pokračovat.
O tom, jak by se dle mého názoru mělo opravdu účinně pomáhat nechtěně těhotným, které dítě mít nechtějí, jsem už taky nejméně jednou podrobně psala.
Ovšem úplně nejvíc by mě zajímalo, proč je právě „Hnutí pro život“ největším odpůrcem antikoncpce. A ne, „vatikánská ruleta“, neboli tzv. „PPR“ účinná antikoncepce není - o tom jsem zde už několikrát psala (např. zde či zde).
Pro ženy, které pracují na směny, mají hodně nepravidelný životní rytmus nebo dokonce často cestují přes několik časových pásem, je PPR antikoncepce absolutně nevhodná. I člověka biologií téměř nepolíbeného totiž nejspíš napadne, že podobný styl života menstruační cyklus velmi snadno „rozhodí“. Nemluvě o tom „drobném detailu“, že pokud žena pracuje na směny nebo často cestuje do zahraničí, asi se s manželem či partnerem nevídá každý den, ale ti dva jsou nejspíš rádi, pokud spolu mohou být aspoň jednou týdně - a pokud by kvůli PPR ještě v tu dobu museli sexuálně abstinovat, zač by asi tak ten jejich (nejen) partnerský život stál?
Jenže zde je jednoznačně vidět, že „Hnutí pro život“ vůbec nejde o to, aby počty potratů klesaly, a to co možná nejvíce. Úplně k nule ten pokles totiž nikdy nedospěje, protože i kdybychom se na hlavu postavili a odráželi se ušima, samovolné potraty budu vždycky - a čím starší ženy se budou snažit otěhotnět, tím více těch samovolných potratů bude. I to je docela obyčejná biologie.
Ale dejme tomu, že jako možný cíl lze vnímat alespoň výhled, aby časem k nule nebo téměř k nule poklesly potraty uměle vyvolané. Ovšem ani tento cíl se nezdá být tím hlavním, o co „Hnutí pro život“ skutečně bojuje. I ten obyčejný „selský rozum“ říká, že pokud žena není těhotná, nepůjde na potrat. A bude-li mít k dispozici účinnou antikoncepci, pravděpodobnost, že otěhotní, se snižuje o několik mnoho řádů. Jenže jaký má „Hnutí pro život“ vztah k antikoncepci? Více než negativní.
Ovšem už vůbec nedává smysl, že „Hnutí pro život“ bylo největším odpůrcem té změny zákona, která umožnila sterilizaci na přání zcela bez podmínek - a samozřejmě také bez jakýchkoliv potupných komisí, které by rozhodovaly o tom, komu sterilizaci milostivě povolí a komu ne.
Může mi někdo z „Hnutí pro život“, případně jeho příznivců konečně vysvětlit, jaký smysl mělo to „křížové tažení“ proti sterilizacím na vlastní žádost?
I člověk s IQ 90 nejspíš chápe, že sterilní muž není schopný oplodnit a sterilní žena není schopná otěhotnět. A kde není těhotenství, nemůže být ani potrat. To je přece „jasný jak facka“.
Tak co, odpoví mi konečně někdo?
P.S. pro náboženské horlivce s italskými jmény: Ne, nikdy jsem na potratu nebyla. Díky své hypertrofované ješitnosti, nutící mě nosit v desetistupňových mrazech kombinaci minisukně plus lodičky na jehle, jsem si totiž už v pubertě úspěšně uhnala „mušelínovou nemoc“, takže (bohudíky) otěhotnět nemůžu, i kdybych chtěla (jako že nechci).
Na podobná témata:
