Článek
Na domácí vrchol lze ovšem bezpochyby zařadit její životní roli dohazovačky Dolly Gallagher Leviové v muzikálu Hello, Dolly!
Stejnojmennou píseň ve světě nejvíce proslavil umělecky fenomenální, přitom skromný a dobrý člověk Louis Armstrong, když se svou svižnější jazzovou verzí sesadil z trůnu americké hitparády Hot 100 v květnu 1964 kralující The Beatles.
Mimochodem ji zpíval a na trubku hrál i v pražské Lucerně, stejně jako při následném nočním jam session v Semaforu v témže roce.
Píseň nazpívala celá plejáda pěveckých velikánů z celého světa. S úžasnou lehkostí ji zpívala například i Ella Fitzgerald.
Zfilmovanou muzikálovou verzi ověnčenou třemi Oscary pak v roce 1969 hrála i zpívala Barbra Streisand se samotným Louisem Armstrongem.
Za železnou oponou
Mezi těmito velikány by se herecky a pěvecky neztratila ani Laďka Kozderková, které role seděla fantasticky. Bohužel za železnou oponou byl jiný svět.
Totalitní Československá televize neměla zájem pořídit záznam „západního“ divadelního představení, ani když měla informaci, že interpretka je už vážně nemocná.
A tak neexistuje záznam z vyprodaných představení, kde diváci nadšením vstávali, tleskali a dupali do rytmu Dolly Kozderkové. Přitom i kritici nešetřili chválou.
Americké uznání
Ač nemohla čerpat z amerických zdrojů, její Dolly Leviová měla mezinárodní úroveň.
V roce 1982 to také ocenila osobně i kolegyně Barbra Streisand, která v Praze natáčela film Yentl. Se zájmem se šla na Hello, Dolly! podívat do Hudebního divadla Karlín a byla unešená. Po představení obdivně před Laďkou „smekla“.
Náplast
Přestože neexistuje záznam z celého představení, malou náplastí může být alespoň v hodině dvanácté pořízený záznam vystoupení Laďky s písní Hello, Dolly! na únorovém Plese Československé televize v Paláci kultury (dnes Kongresové centrum) v roce 1986. Její čas se totiž začínal krutě krátit.
Soukromý videozáznam, poskytnutý Českému rozhlasu, není bohužel příliš kvalitní, ale přesto stojí za přehrání. Ve zpěvu Laďky uslyšíte všechny hvězdy světa, které tuto píseň zpívaly, a nad tím vším zní osobitá interpretace české královny muzikálů.
Podobně jako televize se ale k Laďce zachoval i Supraphon.
Připravoval sice v 80. letech nahrání a vydání profilového LP, ale protože Laďka měla netradiční přání, aby mezi skladbami bylo i povídání s Milošem Kopeckým, začalo vydavatelství nad vydáním dumat a váhat „na věčné časy“. Až z natáčení nebylo nic a Laďka Kozderková v pouhých 37 letech zemřela na rakovinu.
Když o dva roky později (1988) Supraphon přece jen vydal její jediné album Já už vím, Miloš Kopecký na obal alespoň napsal, že:
To, co se stalo, nás nesmí rozteskňovat. Řekněme si, že odjela někam k moři a že se jednou vrátí.
Mezi povedené muzikálové role v karlínském divadle patřila i Judita Čuprová ve Zvonokosech a černoška Queenie v Lodi komediantů.
Jiné umělecké tváře
Bylo by ale neúplné, kdyby Laďka Kozderková byla vnímána jen jako muzikálová herečka a zpěvačka. Hrála i v několika filmech (za všechny zmíním Trhák - pošťačka Zuzka, Jako jed - zhrzená milenka Vlasta, Fešák Hubert - masérka Čuříková), seriálech (například Vlak dětství a naděje či Bakaláři) a v různých scénkách (viz Techtle a mechtle).
Však také na brněnské konzervatoři nevystudovala jako hlavní obor zpěv, ale herectví (přestože už ve dvanácti letech natočila písničku Na klouzačce pro rozhlas). Po přijetí na JAMU ovšem dala přednost divadlu Rokoko v Praze (1967) a po jeho faktické likvidaci zakotvila (1972) v karlínském divadle na Praze 8.
Osobní zkušenost
Před více jak 40 roky jsem se věnoval hudbě a zkoušel pro nějaké vystoupení nacvičit zpěv písně o lásce. Už si nepamatuji o jakou šlo, ale Laďka Kozderková mi pomáhala s její interpretací a pořád se jí zdálo, že ze mě málo sálá živočišná touha. I rozhodla se, že ji ve mě probere.
Vtip byl ale v tom, že jsem byl přece jen o dost mladší a teprve nakukující do umělecké branže, zatímco ona již byla hvězdou. Takže jsem k ní měl respekt a úctu. Ona mi říkala Peťko, já jí zase paní profesorko Laďko.
Když korepetitor začal hrát na klavír, začali jsme zpívat společně. Ovšem zatímco ve mně by se krve nedořezal, jak jsem se snažil udržet hlas a dávat do zpěvu emoce, Laďka si uvolněně a vesele zpívala, sundala mikinu, povolila blůzku a začala hladit nebohého korepetitora po ramenou i po vlasech, které mu rozcuchala.
Pak se k němu vášnivě přivinula se svými vnadami, rozepnula mu košili a začala ho hladit pod krkem. Klavírista se začal smát a koulet očima, Laďka z toho měla legraci a já nevěděl, jestli se mám smát nebo ještě pořád zpívat.
Když jsme dozpívali, tak jsme se už jen smáli a ona řekla: „Tak příště takhle Peťko, jo?“ A já ve vší úctě odpověděl: „Ano, paní profesorko Laďko.“
Byla bezprostřední i přímá, trému nikdy moc neměla a bylo jí všude plno. Ale bylo poznat, že robustnost její postavy jí občas dělávala vrásky.
Lidová konzervatoř
Nikde jsem se například od autorů píšících o Laďce nedočetl, že další její činností byla výuka deklamace či jevištní interpretace na Lidové konzervatoři v Praze. Dnes se škola jmenuje Konzervatoř Jaroslava Ježka.
Široký záběr
Laďka zvládala zpívat i různé žánry a měla velký smysl pro komično. V ukázce Abecedy ČT z roku 1986 si proto můžete porovnat druhou stranu hudební mince Laďky Kozderkové. Po muzikálové Dolly není ani stopy.
Během několika sekund vystřídá styly, jazyky, milostný, parodický, rockový i humorný projev, aby nakonec zazpívala svou poslední píseň Já už vím. Při jejím poslechu vám bude běhat mráz po těle.
Tento díl Abecedy byl natočen v květnu 1986, odvysílán byl 4. října 1986. Laďka odehrála 2. října 1986 v karlínském divadle své poslední představení a byla hospitalizovaná. Zemřela 17. listopadu 1986. Muzikály Zvonokosy a Hello, Dolly! byly staženy z repertoáru.
Závěr
Možná si řeknete, že v článku chybí strukturovaný výtah z životopisu zpěvačky, jak nás učili ve škole. Že se narodila 26. června 1949, otec byl hudební skladatel a dirigent Ladislav Kozderka atd. Prostě takové ty dokola opisované a stokrát recyklované informace, které si ale můžete přečíst na profilu Laďky Kozderkové na Wikipedii.
Mně šlo víc o originalitu, vzpomínky, ukázání na její nedocenění a vyvrácení tvrzení, že patří k zapomenutým tvářím normalizačního popu, jak se (bohužel) někde psalo.
Anketa
Zdroje
The Many Stars of Hello, Dolly! | Laďka Kozderková | Zbytek je osobní zkušenost a archiv
Zajímavost aneb když se smůla lepí na paty
- Hudební záznam Hello, Dolly! byl nahrán už 16. ledna 1986. Důvodem bylo, že vedle velkého doprovodného orchestru doprovázelo Laďku i 32 tanečníků. Takový rozsáhlý výstup se organizátorům zdálo technicky jednodušší realizovat s předtočenou hudební stopou.
- Píseň ale byla při archivaci z televizního záznamu vystřižena, protože byla prý moc dlouhá (přes 6 minut). Socialistická televize si ale hlavně k písni nevyřídila autorská práva. Kvalitní obrazový záznam je tak nadobro ztracen, hudební zůstal.
- Videozáznam VHS si naštěstí při TV vysílání pořídil tehdy choreograf scény ke skladbě (později ředitel ND v Brně) Zdeněk Prokeš a opatroval jej doma až do výročí nedožitých 70. narozenin Laďky Kozderkové, kdy jej dal k dispozici rozhlasu.
