Divadlo Rokoko a Schody do nebe

Téměř zapomenutá autorská dvojice Divadla Rokoko, Karel Kopecký a Jindřich Faktor, byla v šedesátých letech pojmem. Osm let působila v legendárním divadle a zanechala po sobě nesmazatelnou stopu v populární hudbě. Jenže informace o ní jsou z neznámého důvodu téměř nedohledatelné. Dvojice se dokonce nevešla ani do nejobsáhlejší „Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby“, kterou vydal Supraphon v roce 1990.

Jenom připomenu, že šlo o zlaté období, kdy v divadle vystupovali například Karel Černoch, Pavlína Filipovská, Karel Hála, Hana Hegerová, Marta Kubišová, Waldemar Matuška, Václav Neckář, Eva Pilarová, Karel Štědrý, Helena Vondráčková, Jitka Zelenková, ale třeba i Olympic. Divadlu šéfoval Darek Vostřel, který se s komikem Jiřím Šaškem staral i o komickou tvorbu divadla, dramaturgii a scénáře měl na starost Ivo Fischer. Vznikly české muzikály jako „Filosofická historie“ a „Pan Pickwick“, dále „Rokokokoktejly“, „Osm lásek Waldemara Matušky“, „Čekání na slávu aneb Vernisáž šesti zpěváků a jednoho Godota“ atd.

se narodil 4. května 1940. Vyučil se uměleckým brusičem skla, ale protože hudba byla jeho velkou vášní, propracoval se postupně k tomu, že se stal hudebním skladatelem a také zpěvákem. Zemřel bohužel předčasně 1. února 1979. Některé zdroje uvádějí, že zemřel za tragických okolností, ale více se mi zjistit nepodařilo.

se narodil 2. března 1940. Ani on nebyl hned textařem. V mládí vystupoval jako klaun při nedělních estrádách pro děti v bývalém kinu Alma v Praze v Jirchářích. Později se živil jako protetik v nemocnici. Písně mu ale připadaly jako všelék, když člověku není zrovna nejlépe. A tak začal psát texty. Po sametu se podílel přes tři roky v ČR na stanici Regina Praha na sobotním vysílání písniček a povídání.

S Karlem Kopeckým se znali již před vojnou. Vystupovali jako kouzelníci v Divadle kouzel Praha, ale až na vojně se dali dohromady nad písničkami.

A pak si jich všimli Darek Vostřel, Waldemar Matuška, Josef Vobruba aj. a oba zamířili do Divadla Rokoko.

Píseň Schody do nebe (někdy se také uvádí Takový schody do nebe) obsadila v roce 1964 první příčku v soutěži o Zlatého slavíka a skladatel a interpret Karel Kopecký obsadil třináctou příčku jako zpěvák. Hudební klip byl natočen zábavnou formou (pravděpodobně v té době ve východním bloku nikdo takové klipy netočil), i když text lze chápat i jako ne zrovna zábavný, ale dost melancholický až smutný. Jindřich Faktor nikdy neprozradil, komu byl text určen (nebo o kom byl), ale uplatnil i v něm oblíbenou bílou barvu, jak bylo jeho častým zvykem.

Někteří posluchači si i dnes myslí, že píseň nazpíval Waldemar Matuška, ale o tomto počinu mi není nic známo. Je ale pravda, že jejich hlasy občas znějí podobně. Možná tento dojem vznikl z toho, že původně byla píseň určena pro Waldemara Matušku, ale ten měl zrovna zákaz zpívání, tak ji nazpíval autor hudby. Ale ani toto není stoprocentně jisté. Jakékoliv informace o slavné autorské dvojici jsou totiž jakoby zastřeny neproniknutelnou mlhou.

Pro ty z vás, kterým v klipu vadí přerušování písně mikrogroteskami, zde je televizní záznam nezkrácené písně Schody do nebe.

Skladba se dočkala také filmové verze, kdy doprovází milostné scény mezi Jaroslavou Obermaierovou a Josefem Čápem ve filmu Souhvězdí panny (1965). Na svoji dobu byly asi odvážné, dnes by nezaujaly. Leč oboje patří asi k tomu nejlepšímu, co film nabízí.

Instrumentální verze skladby zazní i ve filmu Smrt na Cukrovém ostrově.

Je dost pravděpodobné, že spousta písní svého času úspěšného dua autorů skončí zapomenuta. Škoda. Po 50 - 60 letech se mnohé skladby obtížně dohledávají, nebo není autorství jisté. Karel Kopecký a Jindřich Faktor nebyli tolik etablovaní a neměli profesně odpovídající vzdělání. Vydavatelé někdy mohli opomenout uvést jejich spoluautorství.

Našel jsem například i písně s melodickou linkou, textem a akordy, kde Karel Kopecký nebyl vůbec uveden jako autor hudby, přestože z dalších zdrojů vyplynulo, že byl právě hlavním autorem.

Ukázka:

I proto se domnívám, že v některých případech uvedení spoluautoři hudby Karla Kopeckého nejsou přímo původní skladatelé hudby, autoři hudebního nápadu, ale ve skutečnosti provedli „jen“ aranžmá, a v záznamech to není vždy pečlivě odděleno.

Aranžmá (pro orchestry) totiž vyžaduje velkou zkušenost, hudební vzdělání či znalost hudební teorie, harmonie apod. A to mohl být minimálně v počátcích Kopeckého handicap.

Přikládám tedy na závěr pár skladeb, u kterých jsem si sice jistý interprety i autory, ale vycházím pouze z nalezených údajů uvedených na nosičích, v knihovnách, archivech atd. Jak to bylo s aranžmá či spoluautorstvím, už se nejspíše nikdy nedozvíme.

Mrholí - Zpívá: Valdemar Matuška, Karel Kopecký (pravděpodobně poslední TV vystoupení) a Jindřich Faktor | Hudba: Karel Kopecký a Václav Hybš (aranžmá?)| Text: Jindřich Faktor

Dostal jsem kuli - Zpívá: Václav Neckář | Hudba: Karel Kopecký a Jaroslav Dřevíkovský (aranžmá?)| Text: Jindřich Faktor

Lodí bílou - Zpívá: Karel Hála (s písní vyhrál v roce 1970 dnes již zaniklý soutěžní festival Děčínská kotva a píseň se stala neoficiálním symbolem festivalu) | Hudba: Karel Kopecký a Ladislav Pikart (aranžmá?)| Text: Ivo Fischer

Vrať se mi - Zpívá: Valdemar Matuška | Hudba: Karel Kopecký | Text: Jindřich Faktor

Smutek v údolí (nebo Kulatý měsíc) - Zpívá: Karel Kopecký | Kytara: Miroslav Kefurt | Hudba: Karel Kopecký a Jaroslav Dřevíkovský (aranžmá?)| Text: Jindřich Faktor

Slíbené léto - Zpívá: Karel Kopecký | Hudba: Ivan Kotrč | Text: Jan Cziviš

Za klobouk si vrásky dej (Tell Me Why) - Zpívá: Olga Blechová a KTO (originál Les Humpries) | Hudba: James Robert Bilsbury | Text: Jindřich Faktor

Souhvězdí panny | Miroslav Kefurt byl znamenitý kytarista, v daleké Kalifornii se stal obětí kruté rodinné tragédie | Zapomenutá dvojice, která proslavila Schody do nebe | Česká divadelní encyklopedie | Zlatý slavík 1964