Článek
Necelé dva dny před začátkem voleb není téměř nic, co by ještě v kampani nezaznělo. Snad kromě toho nejpodstatnějšího, a sice veřejné poděkování premiéru Fialovi a jeho vládě. Tak to zkusím alespoň za sebe.
Děkuji, s jakým přehledem dokázala Fialova vláda řídit zemi v bezprecedentně nejnáročnějším období naší novodobé historie, a jakých výsledků přitom dosáhnout. A především pak za vládní postoj nulové tolerance vůči zločinné ruské agresi, z něhož po celé období výkonu svého mandátu ani o milimetr neuhnula.
Děkuji, jak premiér šel příkladem, že i vrcholová politika může být založena na slušnosti, kultivovanosti a morálce, včetně schopnosti uznat vlastní chyby. A také říkat lidem vždy pravdu bez ohledu na to, zda ji chtějí slyšet či zda takový přístup snižuje politické body
Děkuji, že premiér dokázal plně rehabilitovat tuzemskou pravicovou politiku zdiskreditovanou divokými devadesátkami, a nabídl této zemi vizi nové moderní evropské pravice, která nepotřebuje kmotry, nadřazuje pravidla vůči faktické síle, hodnoty vůči pragmatismu a slušnost vůči aroganci.
Děkuji, že premiér nespravoval zemi krátkozrakým „tady a teď“, ale v rámci dlouhodobé vize prosperující země západní civilizace, v níž hodlá pokračovat i v příštím volebním období, dostane-li k tomu příležitost
Děkuji, že vládní politika zachránila mnoho životů ukrajinských civilistů, kteří u nás nalezli nový přechodný domov. Těžko v životě nalézt vyšší hodnotu než záchranu života lidí, které o něj chce někdo jiný zločinně připravit.
Děkuji, že naše země řízená Fialovo vládou dokázala na mezinárodní scéně překročit svůj vlastní stín, a překonat svůj tradiční obraz provinčnosti, utilitarismu a bezvýznamnosti. A že po celou dobu byla pevnou a respektovanou součástí západoevropských struktur bez „pragmatických“ svazků s autoritáři.
Děkuji, že premiér především spolu s ministrem zahraničí nabídli Česku nový charakter sebevědomé, odvážné a hodnotové politiky pevně integrované na civilizované straně světa, která se nekrčí v koutě a neklaní nukleárním vyděračům. A která realizovala mnohdy i to, na co dřívější vlády nedokázaly, resp. nechtěly ani pomyslet. Odstranění závislosti na ruských energiích budiž příkladem za všechny.
Zkrátka děkuji za to, že jsem poprvé v životě mohl být na českého premiéra a politiku naší vlády hrdý.
Možná všechny tyto zásluhy volební většina pozítří smete ze stolu s cílem začít v této zemi psát novodobou kapitolu východního autoritářství. A pak Petru Fialovi děkuji, pokud přesto zůstane ve vrcholové politice.
Volby totiž nic nezmění na tom, že přinejmenším polovina národa chce být součástí svobodného liberálního západu. Náš boj o udržení západní příslušnosti tak případným volebním vítězstvím autoritářů neskončí, ale teprve doopravdy začne.
