Článek
Hnutí ANO tvrdí, že do voleb 2025 nabídne geniální volební program. Jenomže, jako obvykle když toto hnutí mluví o genialitě vlastní práce, její obsah je tajný.
„Proč bychom ho zveřejňovali? Vy budete první, kdo nám bude rozporovat každou věc, naši oponenti. Abyste nás hned mohli kritizovat?“ reagoval na žádost o vysvětlení reportérem Seznam Zpráv se svojí tradiční prostoduchostí Karel Havlíček.
Vždy si marně lámu hlavu nad tím, jak může hrát Havlíček roli stranického intelektuála. Chápu, že v hnutí ANO je o intelektuální politiky nouze, ovšem než do takové role stavět někoho absolutně nezpůsobilého, je lepší na rovinu říct, že pro vzdělanější a inteligentnější voliče hnutí zkrátka nemá nic. Je totiž pořád menší ostuda přiznat, že žraloka v naší ZOO prostě nemáme, než za něj vydávat kapra a pro dosažení vyšší věrohodnosti mu do pusy vložit dědečkovu zubní protézu.
Podobně Havlíček oslnil již loni na téma stranického návrhu důchodové reformy. Ten je prý také skvělý, a tudíž pochopitelně také tajný, přičemž z Havlíčkových slov posléze vyplynulo, že žádný ucelený materiál vlastně neexistuje. „Jasně jsem řekl, že nic nemáme, tak mi nepodsouvejte, že nic nemáme,“ dodával Havlíček svému komickému kličkování svůj typický „intelektuální“ rozměr.
Lze namítnout, že předvolební programy studuje málokdo, a většině voličů hnutí ANO ke štětí stačí, aby mohli Aleně Schillerové platit další fotky s pávem. Anebo že hnutí ANO není s vyčkáváním zveřejnění programu jediné. Obojí je pravda. Klíčový problém je totiž někde úplně jinde. A sice v zoufalé hlouposti vyjádření Karla Havlíčka na toto téma, která opět potvrzuje naprostou nekompetenci tohoto hnutí k tak náročnému poslání jakým je řízení státu.
Proč je tak hloupé? Protože pokud by hnutí ANO skutečně mělo geniální, úžasný a bezkonkurenční program, nebude mít sebemenší obavy jej zveřejnit. Geniální program si jeho tvůrci před každým nejen snadno obhájí, ale tato obhajoba jim navíc přinese další politické body. Tvrdit, že jsem vymyslel něco úžasného, a zároveň se předem bát kritiky, je ve vzájemně neslučitelném rozporu. A kromě toho - lídři ANO na jedné straně mluví o dokonalém programu s nímž chtějí řídit zemi, a přitom se bojí několika novinářů, kdyby se nedej bože chtěli třeba na něco zeptat? Vždyť je to zoufale směšné.
Navíc si ohledně stavu volebního programu odporují. Andrej Babiš Novinkám už v dubnu řekl, že program je připravený, a Havlíček ve stejné době tvrdil, že program je ve fázi „zpětné vazby a odborných konzultací“. A podle jeho vyjádření před třemi dny není hotový dodnes. Kdo z nich lže je úplně jedno. Celé to jen dokresluje nedůvěryhodnost tohoto hnutí a neschopnost profesionálně uchopit ani komunikaci ohledně nejzásadnějšího volebního dokumentu.
Řeči o obavách z opisování politickou konkurencí, které prezentoval pro změnu Babiš, jsou stejné nesmysly. Kdo tvoří originál, má vždy několik kroků náskok před těmi, kdo jej kopírují. Takže se vždy velmi dobře pozná, co je originál a co kopie. Asi jako snadno odlišíme boty Adidas od bot Adihaš.
A především - kdo skutečně umí postavit Mercedes, rád se s ním pochlubí. Kdo to neumí, bude ukazovat na cosi přikrytého plachtou, která se nesmí ani poodhrnout, natož sundat či se snad dokonce s autem svézt.
Politika hnutí ANO není vizí sebevědomí státníků schopných udávat tempo a směr, nýbrž regionálních hokynářů, kteří světácky přehazují slova, ale ve skutečnosti nevidí za vlastní dvorek, a na noc zakrývají výlohu starým závěsem, aby hokynář vedle náhodou neviděl, za kolik budou mít ráno rohlíky. Znáte seriál Bylo nás pět? Pak si vzpomeňte na postavu hokynáře pana Bajzy v podání Oldřicha Navrátila. Dokonale ztělesňuje úroveň současné politiky hnutí ANO. Na rozdíl od Havlíčka se však pan Bajza nikdy neucházel o řízení státu, a to ani toho filmového.
Jak vypadá práce skutečných státníků evropského formátu schopných hledat neprošlapané cesty a prosadit se i v nejostřejší konkurenci můžeme vidět na zahraniční politice současné vlády, díky které získala ČR nejvyšší prestiž od dob Václava Havla. Žádnými sliby co udělá „někdy potom“ či chimérami o úžasných řešeních, která jsou kvůli ochraně „know how“ tajná, ale odvážnou a tvrdou prací s nadstátními výsledky, viz např. muniční iniciativa. To je sebevědomé státnictví opravdových lídrů, které se hluboce zapíše nejen do naší, ale i evropské historie.
Hnutí ANO na suverénní a sebevědomou, natož pak státnickou politiku prostě nemá. A proto dělá maximum, aby se k vítězství ve volbách prolhalo pomocí marketingu, dezinformací či jakkoliv jinak než vizí budoucnosti naší země. Vše ostatní jim jde totiž lépe než řízení státu. Už jsme měli tu smůlu to na vlastní kůži zažít. A chceme-li se nadále vyspělému Západu jen dívat na záda, můžeme si tyto podprůměrné politické hokynáře zvolit znovu.
Karel Havlíček svojí obhajobou utajování volebního programu připomíná prodejce autobazaru z klasických devadesátkových maringotek u silnice. Auto je prý jako nové, zaručeně nestočené, nebourané a po prvním majiteli. Chcete ho vidět? Smůla, je přikryté neprůhlednou plachtou, aby prý konkurence nezáviděla. Uvidíte ho (možná) těsně před podpisem smlouvy. Důvod? Přece není v zájmu bazárníka, aby měl zákazník moc času na autu hledat chyby. Zkušební jízda? Bazar neposkytuje. Protokol o technickém stavu? Až po uzavření kupní smlouvy, přece vám bazárník nebude jen tak sdělovat svoje know how. A perlička za závěr: vypovědět kupní smlouvu můžete až po čtyřech letech - a auto vrátíte, ale peníze zpátky nedostanete.
Byl by pro vás takový člověk seriózním prodejcem? Ne? A jak tedy pro vás může být seriózním kandidátem do čela vlády?
