Článek
V německých školách již delší dobu bobtná situace, která je na území EU těžko pochopitelným selháním. Tím spíše v Německu coby pilíři evropské integrace, hodnot a pravidel.
Jak informoval server Novinky.cz, muslimští žáci a studenti násilím vnucují svoji víru ostatním spolužákům, kteří ze strachu pak někdy dokonce předstírají její přijetí. Na některých školách takto vnucují svým spolužákům pravidla oblékání a zavádí segregaci dívek v zasedacím pořádku či prostředcích komunikace. Jinde chtějí své spolužáky za nedostatek víry dokonce kamenovat a požadují státní uznání práva šaría. Kdo se jim protiví, je terčem brutální šikany a útoků. Podle policistů jsou medializované případy navíc pouze špičkou ledovce.
Není divu, když podle studie Výzkumného ústavu kriminologického Dolního Saska jsou pro většinu respondentů z řad muslimských studentů pravidla koránu důležitější než německé zákony, téměř polovina považuje islámskou teokracii za nejlepší formu vlády a třetina má pochopení pro násilí jako odpověď na urážky muslimských symbolů. A rozhodně se nejedná o fenomén spojený s nejnižší společenskou vrstvou. Kupř. příznivci organizace Muslim Interactive v Německu jsou mnohdy bohatí mladí muslimové, kteří se snaží v „atraktivním obalu“ prostřednictvím sociálních sítí oslovovat mladé lidi, šířit radikální verze islámu a netají se svým záměrem zavést v Německu právo šaría a chalífát.
Popsaný problém pochopitelně přesahuje hranice nejen Německa, ale i samotné EU. To dokazují i případy ze Švýcarska, kde studenti při vyučování křičeli „Alláhu akbar“, či sedmiletý Egypťan v curyšské škole vyhlašoval smrt Židům.
Ještě horší zprávy přicházejí ze Švédska, kde řádí gangy teenagerů rekrutujících se z potomků migrantů ze Středního východu a Severní Afriky. Zcela šokující je skutečnost, že rostoucí podíl v těchto strukturách získávají děti, jejichž rodiče se ve Švédsku úspěšně integrovali. Podle švédského vyšetřovatele závažné kriminality mládeže Luaye Mohageba se tito mladí delikventi dobrovolně „rozhodli jít opačnou cestou, než je integrace. Hledají dobrovolné vyloučení, vyznávají kult násilí a rychlých peněz, pohrdají společností.“ Přitom se jedná o velmi mladé delikventy, z nichž některým ještě nebylo ani 15 let. Tyto zločinecké gangy páchají násilné trestné činnosti nejhrubšího kalibru, často i naprosto iracionálně jako vystřižené z nějaké videohry. Loni kupř. kriminalisté řešili případ, kdy čtyři delikventi ve věku 15 – 17 let dostali za úkol ve Stockholmu zastřelit jakoukoli osobu, která má na sobě kšiltovku Gucci nebo drahou bundu.
Tyto případy ukazují šokující, nepochopitelné a neomluvitelné selhání naší schopnosti bránit hodnoty evropské civilizace. Myslíme-li to vážně s nedotknutelností osoby, emancipací žen, rovností v právech, sekulárním státem, náboženskou svobodou, lidskými právy, humanitou, politickou svobodou a demokracií, s podobným stavem se přece nemůžeme ani na vteřinu smířit. Okamžitě se tak nabízí otázka, jak je možné, že odpovědí na tyto existenční hrozby evropské civilizace je stále jen přešlapování na místě.
Ve školách přece musí v první linii okamžitě reagovat rodiče, pedagogové a ředitelé škol, ve druhé pak jejich dozorové orgány a zřizovatelé, ve třetí pak ústřední státní orgány, a ve čtvrté pak společnost jako celek. Popsané události jsou totiž v rozporu nejen se zásadami německé i evropské civilizace a školními řády, ale i normami zákonnými a ústavními. Zákaz diskriminace, či dokonce segregace z důvodu pohlaví náleží k nejvýznamnějším ústavním imperativům nejen v Německu, ale v celé EU.
Je naprosto nemyslitelné na jedné straně detailně propracovávat doktrínu genderové rovnosti, a na straně druhé připouštět její flagrantní porušování, nadto přímo ve státem organizovaném vzdělávacím systému.
K principiálnímu řešení střetu různých kultur nejen na podkladě migrace přitom postačuje důsledné sledování čtyř jednoduchých pravidel:
1) Každý musí respektovat právní řád země, ve které se nachází, a tento požadavek musí být ze strany státu důsledně a všeobecně vynucován.
2) Od majoritní kultury odlišné společenské, kulturní či náboženské konvence lze bez omezení uplatňovat uvnitř jejich komunit za předpokladu, že neporušují právní řád.
3) Ve styku mezi majoritní společností a minoritou platí společenská pravidla určená majoritou. Inspirovat se lze kupř. v Dánsku coby civilizačně jedné z nejvyspělejších evropských zemí.
4) Veškerá tato pravidla musí být vyžadována státem i společností, přičemž u osob s uděleným azylem, statusem uprchlíka či podobného postavení musí být plnění těchto požadavků součástí podmínek pro setrvání v hostitelské zemi.
Ve Švédsku jsou již nutně na řadě justiční a represivní orgány státu se systematickým „kobercovým náletem“ a exemplárními tresty nejen za trestné činy gangů, ale i za účast v těchto kriminálních strukturách či sympatizování s nimi. Pokud stávající legislativa nepostačuje, je nezbytné ji urychleně přizpůsobit charakteru této kriminality, která je pro tuto krásnou, pohostinnou a mírumilovnou skandinávskou zemi něčím zcela bezprecedentním. Dořešit v trestním řízení po mnoha měsících jeden případ, když mezitím dojde k desítkám dalších, je jako hasit požár domu zahradní konvičkou. Komplexní přístup činící z nekompromisního potírání tohoto typu kriminality bezpečnostní prioritu je pro začátek zcela nezbytným minimem.
Diskuse s lidmi, kteří chtějí zakládat v evropských zemích chalífáty, schvalují válečné zločiny, odmítají se řídit národní legislativou či užívají teroristické symboly , je zcela zbytečná, ať již je jejich pohnutkami k takovému chování cokoliv. A opravdu nemusíme mít obavy z nařčení z xenofobie, rasové či náboženské nesnášenlivosti. Jakou má kdo víru, ideologii či kulturní smýšlení totiž vůbec není důležité. Podstatné je, že veškeré projevy lidského chování navenek musí být v souladu se zákonem. Nic víc, nic méně.
Liberální demokracie musí být spojena s otevřenou diskusí. Nesmíme zakrývat zrak před nepříjemnými tématy. Nesmíme se bát klást si nepříjemné otázky a nesmíme se bát nepříjemných odpovědí. A nesmíme mít obavy otevřeně odmítnout chování, které je s hodnotami vyspělé Evropy 21. století prostě neslučitelné. Překreslování reality nebo zakrývání očí totiž nic nevyřeší.
Je proto naprosto klíčové, aby se obrana evropských hodnot, na které jsme oprávněně tolik hrdí a díky kterým jsme součástí nejvyspělejší světové civilizace, stala součástí evropského politického mainstreamu. Chvályhodný jednoznačně odsuzující postoj k ruské agresi je nutné uplatnit i vůči ostatním extremistickým ideologiím ohrožujícím samotnou podstatu evropské civilizace. V opačném případě otevíráme prostor neliberálním a extremistickým stranám. Téma vnitřní bezpečnosti se stává v Evropě natolik rozhodující, že antiliberální síly nemusí mít kromě protimigrační politiky často vůbec žádný program, a i tak jim to stačí coby prostředek k výraznému posilování moci. Potvrzuje to vývoj v Německu, Francii , skandinávských zemích i v našich podmínkách na příkladu SPD a do značné míry i hnutí ANO.
Viníkem neúspěchu evropské migrační politiky opravdu není doktrína liberální demokracie, ale její neuvážená aplikace vůči extremistickým komunitám založených na násilnických ideologiích, které ji namísto sdílení chtějí zneužít a zničit. Řešením je změna přístupu vůči nim, a nikoliv plošné nahrazování liberální demokracie její neliberální variantou, která omezí svobody i nám všem, kteří jsme je nikdy nezneužili ani v nejhorších myšlenkách.
Západní civilizace si dokázala získat pozici nejvyspělejšího světového regionu s nejvyšší životní úrovní, který je bohatý, sociální, mírumilovný a bezpečný. Dokázala vytvořit nejvyspělejší podobu demokratického zřízení na světě s největším rozsahem lidských práv a svobody. Je naším neméně významným úkolem si toto vše se stejnou intenzitou také obhájit. V zájmu současné i všech budoucích evropských generací.
