Článek
Lži a dezinformace jsou nejpoužívanějšími verbálními zbraněmi Ruska i tuzemské autoritářské opozice. Dnes proto nabídnu fakt checking nejpoužívanějších lží o vládě Petra Fialy.
V řadě případů k tomu mohu využít oficiální statistická data (např. ČSÚ či Eurostat) a na použité zdroje odkázat, aby si každý mohl validitu mých závěrů sám ověřit. A pokud jsem se některým lživým výrokem již zabýval v samostatném článku, připojím na jeho text odkaz a zde se omezím pouze na prezentaci hlavních závěrů.
„Vláda nás zatahuje do války“
Nikoliv. Fialova vláda naopak dělá všechno proto, abychom válčit nemuseli. Rusko se nejen na Ukrajině chová jako obyčejný gangster, a již před časem nás označil za nepřátelskou zemi. A žádného gangstera od útoku na své nepřátele neodradí, když ho pěkně „diplomaticky“ poprosíme, ale pouze síla, které se zalekne. Zkuste se zeptat členů policejních zásahových jednotek. Jedním z důvodů ruského napadení Ukrajiny byla právě i slabá reakce Západu na předchozí anexi Krymu.
Rusko se navíc svými záměry k obnově své původní násilné sféry vlivu ani nikterak netají. Nejlepší prevencí před pokračováním agrese směrem na Západ je proto Fialovou vládou podporovaný společný postup koaličních západních sil, který Rusko předem odradí z důvodu hrozby, že by jím zničilo i samo sebe. To není zatahování do války, ale účinná opatření, aby nedošlo k její teritoriální eskalaci.
„Vláda může za nízkou porodnost“
Babišova groteskní „úvaha“ byla následující: čím nižší životní úroveň a vyšší obavy společnosti o budoucnost, tím nižší porodnost. Za Fialovy vlády je porodnost rekordně nízká, což bylo pro Babiše „důkazem“ rekordně nízké životní úrovně a životní pohody obyvatelstva.
Příkladem období s nepopiratelně extrémně nízkou životní úrovní obyvatel byly obě světové války či třeba hladomor v roce 1847, který zahubil jen v českém Slezsku přes 20 tisíc lidí. Dle Babišovy „úvahy“ by tak v těchto letech musela být i porodnost ještě neporovnatelně nižší než za Fialovy vlády. Prostý náhled na data ČSÚ však odhaluje, že ve všech těchto obdobích byla porodnost naopak výrazně vyšší. A jediným časovým úsekem v naší historii od roku 1785 se srovnatelně nízkou porodností jako nyní byly roky 1996 – 2003, kdy se u moci vystřídaly vlády Václava Klause, Josefa Tošovského, Miloše Zemana a Vladimíra Špidly.
Babišova „úvaha“ je tak od prvního do posledního písmene nesmyslná. Blíže jsem se touto problematikou zabýval v tomto článku.
„Vláda omezuje svobodu slova“
Absolutní nesmysl. Pokud jde o svobodu médií, náleží nám v žebříčku organizace Reportéři bez hranic (RSF) 10. místo z celkového počtu 180 zemí světa. V období vlády Andreje Babiše se Česko pohybovalo mezi 34. a 40. místem.
A co obecná svoboda projevu? Podle celosvětového žebříčku Global Expression Report jsme v letošním roce rovněž na 10. pozici. A podle žebříčku Freedom of Expression Index, který nabízí poslední údaje prozatím za rok 2024, je ČR dokonce na 6. místě.
Koho zajímají podrobnosti, mohu je nabídnout v tomto článku.
„Vláda je viníkem inflace“
Není. Vnitrostátní příčinou inflace bylo diletantské, lehkomyslné a účelové pumpování peněz do ekonomiky Babišovou vládou, což způsobilo zvýšení peněžní zásoby v ekonomice, a proto pokles reálné hodnoty peněz reflektovaný plošným růstem cen. Vzhledem k setrvačnosti ekonomických procesů se důsledky těchto vlivů projevily až za Fialovy vlády, aniž by však na nich měla jakoukoliv vinu. Tyto závěry mají oporu nejen v ekonomické teorii, ale i tvrzeních našich předních ekonomů, jako např. viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová či bývalá zástupkyně ČR při Světové bance Jana Matesová. Podrobně jsem se touto problematickou zabýval v tomto článku.
„Za Fialovy vlády si koupíme méně zboží než za Babiše“
Inflace vyvolaná rozpočtovým armagedonem předchozí Babišovy vlády skutečně vyvolala plošné zdražení s přechodným poklesem reálných mezd, což však shodně s inflací nemělo žádnou souvislost s činností Fialovy vlády.
Fialova vláda naopak zasluhuje ocenění, že tento nepříznivý trend dokázala zvrátit a ekonomiku nastartovat. Andrej z Agrofertu se vám samozřejmě nepochlubí, že v běžném spotřebitelském koši dnes najdeme řadu položek zboží, kterých si za průměrnou mzdu koupíme více než za jeho vlády.
Dle dat ČSÚ (zde, zdea zde) jsme si tak v prvním čtvrtletí letošního roku mohli za průměrnou mzdu koupit více např. vepřové šunky, párků, vepřové kýty, kuřecích řízků, králičího masa, rybího filé, vaječných těstoviny, mrkve, jablek, citrónů či přírodní minerálky než za průměrnou mzdu v prvním čtvrtletí roku 2021. Podrobně jsem touto problematickou zabýval v tomto článku.
A nejde zdaleka jen o potraviny. Podobně jsme si v letošním prvním čtvrtletí za průměrnou mzdu koupili více Naturalu 95 i nafty, čímž jsem se blíže zabýval v tomto článku. Fialova vláda se totiž naštěstí neřídila radami ekonomického „experta“ hnutí ANO Karla Havlíčka, který hlasitě prosazoval zastropování cen po vzoru Maďarska, po kterém trh s pohonnými hmotami začal kolabovat.
„Vláda rekordně zadlužila zemi“
Nezadlužila. Klíčovým kritériem není nominální výše státního dluhu rostoucí od roku 1996 prakticky kontinuálně, ale především vývoj podílu státního dluhu vůči HDP. Ten totiž ukazuje, nakolik se vyvíjí schopnost státu financovat své rozpočtové výdaje bez nutnosti dalšího zadlužování, což je určující pro posouzení, zda celkové zadlužení roste či klesá. A ve vývoji tohoto klíčového parametru si Fialova vláda vede rozhodně lépe než vláda Babišova, což je důkazem ozdravení veřejných financí. A to vše za situace, kdy návrh rozpočtového deficitu na rok 2025 je nejnižší za posledních 5 let , a při zohlednění v mezidobí proběhlé inflační vlny ještě výrazně nižší. Podrobně jsem touto problematickou zabýval v tomto článku.
„Vláda způsobuje chudobu“
Skutečná chudoba v Česku je opravdu jen zbožné přání protivládních stran. Podle Eurostatu bylo v roce 2024 absolutní chudobou či sociálním vyloučením v Česku ohroženo 11,3 % obyvatel. To je nejméně ze všech států EU a pokles o 0, 7 % oproti předchozímu roku. Lze samozřejmě diskutovat, nakolik je toto kritérium hodnocení chudoby komplexní a zohledňující veškeré její aspekty. Vinit však za této situace Fialovu vládu z absolutní chudoby v Česku či jejího prohlubování může být projevem pouze prolhanosti nebo informační negramotnosti. Podrobně jsem touto problematickou zabýval v tomto článku.
„Vláda je asociální“
Opravdu? Vláda opakovaně zvýšila dávky životního a existenčního minima, což hraje významnou roli pro přiznání celkem osmi sociálních dávek. Zavedla každoroční automatické valorizace minimální mzdy vázané na průměrnou mzdu, čímž se podíl minimální mzdy na hrubé mzdě má každoročně zvyšovat. Na skokový růst spotřebitelských cen v roce 2022 reagovala balíčkem rodinné pomoci. V období energetické krize v roce 2022 nejprve přijala úsporný tarif, na který od 1. ledna 2023 navázala zastropováním cen energií. Promptně poskytla pomoc po ničivých povodních v září 2024 a na odstraňování jejích následků letos a loni vyčlenila 40 miliard Kč. A konečně pak flexibilní novela zákoníku práce vylepšila postavení zaměstnanců a možnosti skloubení jejich profesního a rodinného života. A to vše za podmínky, že se jedná o vládu středopravou, která ve svém funkčním období čelila bezprecedentně náročným zkouškám i výdajovým požadavkům, a hasila mohutné rozpočtové požáry po předchozí vládě.
Samozřejmě i zde lze vést legitimní debatu, co ještě vláda mohla na tomto úseku udělat či co mohla realizovat lépe. Dávat ji však přívlastek „asociální“ není ničím jiným než hrubě účelovou lží. Podrobně jsem touto problematickou zabýval v tomto článku.
„Vláda nesplnila své sliby“
Formálně lze vládu skutečně vinit z nesplnění některých slibů. Taková situace není ničím výjimečná, stačí si prohlédnout statistiku plnění slibů vládou Andreje Babiše.
Snad žádná polistopadová vláda však nečelila tak propastnému rozdílu mezi podmínkami v okamžiku svého Programového prohlášení a podmínkami v průběhu výkonu svého mandátu počínaje dominovým efektem ruské invaze a konče povodněmi v roce 2024. Nic z toho Fialova vláda nezavinila a ani nemohla předvídat. A veškeré tyto události nutně znamenaly úpravu vládních priorit bez ohledu na přání Fialova kabinetu.
Příklad? Slíbíte dětem horskou túru, ale po to metrech si zlomíte nohu. Musíte tedy do nemocnice, a z výletu nic nebude. Nikoliv však proto, že byste chtěli, ale že došlo k podstatné změně okolností, které si vyžádaly změnu priorit. Anebo jiný příklad. Naplánujete rodině výlet k vodě na základě příznivé předpovědi počasí. Namísto toho ale nečekaně prší, takže z koupaliště při nejlepší vůli nebude nic. Co byste si mysleli o člověku, který by vám za okolností dvou výše uvedených případů kladl nesplnění slibů za vinu?
S jistou licencí tak lze říci, že při takto bezprecedentní změně podmínek vláda naopak zasluhuje pochvalu, že flexibilně reagovala a přizpůsobila svoji činnost novým prioritám. Setrvávat i za průtrže mračen na koupání u rybníka či se zlomenou nohou pokračovat v horské túře by totiž nebylo projevem svědomitosti, ale těžko popsatelné hlouposti.
„Vláda s pomocí Ústavního soudu okradla důchodce“
Neokradla. Ústavní soud svým nálezem konstatoval, že důchodová reforma Fialovy vlády není v rozporu s ústavním pořádkem. Její protiprávnost tak byla přesvědčivě vyvrácena nejvyšší tuzemskou justiční autoritou.
Zpochybňujete nález Ústavního soudu? Zkuste si tedy nejdříve přečíst jeho autentické znění. Tedy nikoliv poslouchat co o něm říká Babiš, ale text celého nálezu čítajícího 62 stran prostudovat, a poté formulovat, které jeho tvrzení popíráte a jakými argumenty. To je cesta k seriózní věcné debatě. Opakování prázdných Babišových hesel o něčem, co jste ani sami nečetli, ničím takovým být nemůže.
Nedávné rozhodnutí Ústavního soudu ve prospěch legality nepřiznaných koalic Stačilo! a SPD pak všechny konspirátory nemilosrdně staví na rozcestí. Pokud je Ústavní soud nedůvěryhodný, pak nutně i v rozhodnutí o legalitě nepřiznaných koalic Stačilo! a SPD. A pokud je naopak důvěryhodný, pak nutně i se svým nálezem o ústavnosti důchodové reformy Fialovy vlády.
A zde si závěrem dovolím i jeden subjektivní postřeh. Předsedu Ústavního soudu znám osobně z jednoho z akademických pracovišť, kde jsme po určitou dobu oba působili. Pamatuji jeho smysl pro slušnost a spravedlnost, který vynikal i v rámci obvykle vysokých standardů akademických pracovníků veřejných vysokých škol. A i díky tomu mohu posoudit, jak jsou voliči autoritářských opozičních stran ve své snaze o dehonestaci nejen předsedy Ústavního soudu absolutně odtržení od reality.
Tolik fakta a data. Dál je to už na vás.
