Článek
Seznam Zprávy zveřejnily výsledky výzkumu agentury STEM zkoumající štěpící linie v hodnotách české společnosti. Výsledky mj. ukázaly, že podpora naší integrace do západní Evropy je jen mírně vyšší ve srovnání s podporou „neutrálního“ Česka mezi politickým Západem a Východem. Podobně dopadly postoje k našemu členství v EU, která je jedním ze symbolů západního světa.
Skutečně šokující výsledky v naši zemi, která byla integrální součástí Západu již za první republiky, a do područí východní despocie ji vrhlo až období nesvobody posléze utužené sovětskou okupací.
Výsledky šokují o to víc, když kvalita života s nynější západní orientací je u nás ve srovnání s předchozí orientací východní zcela nesouměřitelná. Příklady? Čistý příjem Česka z EU od našeho vstupu do Unie přesáhl 1 bilion korun. Průměrný Čech náleží mezi 14 % nejbohatších obyvatel planety a podle indexu prosperity jsme aktuálně 14. nejvyspělejší zemí EU. Od našeho vstupu do EU v ČR výrazně rostou příjmy a kupní síla obyvatel a pomalu se blížíme průměrné životní úrovni v EU. To vše jsou výsledky naší integrace se Západem. Opravdu to nevidíme? Anebo nám už zcela vymyla mozky propaganda Institutu Václava Klause?
Jádro evropské západní civilizace tvořené státy západní Evropy a Skandinávie je nejvyspělejším demokratickým zřízením na světě, ať již jde o kvalitu života, ekonomickou i sociální vyspělost společnosti, úroveň demokracie a lidských práv, veřejných služeb, předpokládanou délku dožití, mír či bezpečnost. Z unijní integrace pak vzhledem k přerozdělovacímu mechanismu evropských peněz nejvíce profitují chudší členské státy, kam náleží i naše země. Co víc můžeme chtít?
Co proti tomu nabízí východní civilizace? Vražedné, násilnické, diktátorské, arogantní a zaostalé Rusko a jeho nejvěrnější satelit Bělorusko. Despotické a zaostalé postsovětské země typu Ázerbájdžánu či Turkmenistánu. Chudé státy jako Moldavsko nebo Gruzie třesoucí se strachem z ruské agresivity. Ještě více na východ pak další režimy, které jsou pro standard života obyvatele západní Evropy zcela nepředstavitelné – kupř. Írán, Afghánistán, Pákistán, Indie, Myanmar, militantní diktátorská Čína, totalitní KLDR. Výspami civilizace jsou v tomto ohromném geografickém prostoru v podstatě pouze Japonsko a Jižní Korea. Pokud však milovníci východních pořádků neustále akcentují údajné kulturní odlišnosti naší země a západní Evropy, těžko se jim bude hledat naše „blízkost“ ke kultuře japonské či korejské.
Být mostem mezi dvěma světy by mělo význam, pokud by oba měly srovnatelnou hodnotu, a pro naši zemi bylo nejvýhodnější přejímat společenské vzorce z obou stran. Nic takového však v tomto případě pochopitelně neplatí. Usilovat v naší zemi o kombinaci Západu a Východu je podobně směšný nápad jako chtít „naroubovat“ Mercedes s Moskvičem.
Není divu, že západní civilizace má v Evropě ve srovnání s obdobím železné opony výrazný geografický přesah směrem na východ. Třeba pobaltské státy Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou zeměpisně evropským Východem, ale politicky jsou součástí Západu a členy EU. A občané Ukrajiny pak za svoji vůli být součástí Západu platí už přes dva roky vlastními životy. Východoevropská civilizace symbolizovaná Ruskem pomyslný souboj se Západem totiž prohrála už dávno.
Její lídr v podobě Ruska ani před zločineckou invazí na Ukrajinu neměl co nabídnout a svoji existenci udržuje jen díky propagandě založené na dezinformacích, státní brutalitě, jaderném vydírání, zbraních, násilí a strachu. A také chudobě, neinformovanosti a nevzdělanosti především ve venkovských oblastech, zejména v asijské části Ruska, odkud lidé jednoduše nemají za lepším životem kam jít. Chybí jim k tomu informace i prostředky, nikde kromě ruskojazyčných zemí se nedomluví, nic neumí.
Tím spíš je nepochopitelné, když se po posílení východní orientace zcela iracionálně poohlíží i část české společnosti. Kromě pomatenců vzhlížejících se ve veliké Rusi, autoritářství a násilí, či zakomplexovaných plochozemců, jejichž smyslem života je nadávat na EU a závidět Němcům, nepřinese východoevropský kurz prospěch nikomu. Přesto se nemalá část nejen společenské periferie, ale i opozičního mainstreamu v podobě voličů hnutí ANO nejspíš bláhově domnívá, že nějaká další slepá „česká cesta“ všemi směry by byla lepší než integrace s nejvyspělejší světovou civilizací, a se spasitelem Babišem se peníze budou sypat. Budou. Ale do jeho kapsy! A nejlépe z dotací od toho nenáviděného Západu, který je ekonomickým motorem celé Unie.
Babiš dává jasně najevo, že pro znovuzískání moci udělá všechno, a to do posledního písmene. Když si to jeho voliči přejí, z původního podporovatele Ukrajiny je ukázkovým chcimírem, anebo jeho družina namísto původní západní spolupráce prosazuje komické spojenectví s Asií, Blízkým východem a Indo-Pacifikem. Jeho podbízivost vůči svému voličskému elektorátu zachází do natolik skandálních rozměrů, že je se svými „fanynkami“ na sociálních sítích ochoten mluvit dokonce i o délce svého přirození. Nepochybuji, že příjemné mu to není. Ale touha po moci je u něj zjevně silnější než jakékoliv zábrany.
Kdo má však největší užitek ze zdejších plochozemců a jejich úvah o nahrazení našeho západního směřování politikou „všech azimutů“? Samozřejmě Rusko, které se v žádném případě nehodlá vzdát ambicí na obnovení své moci ve střední Evropě. Je to pro něj jediné měřítko úspěchu. Nic jiného než zbraně, násilí a diktaturu totiž tato země neumí.
Vládní pětikoalice je v současné parlamentní mapě jedinou silou nekompromisně hájící prozápadní směřování naší země a stejně nekompromisně odsuzující vražednou ruskou agresi. Andrej Babiš se dobrovolně vydal opačným směrem, a na své cestě neustále zrychluje krok. Jak vypadá, když se otevřeně proruské síly dostanou k moci, vidíme v přímém přenosu na Slovensku. Nynější vládní koalice je garancí, že nás slovenský scénář nepotká. A proto je pětikoalice nadále jedinou volbou, i kdyby všechno ostatní dělala špatně.
