Článek
Putinův režim předvedl další vystupňování své zrůdnosti, když v pondělí bombardoval kyjevskou porodnici a dětskou nemocnici včetně onkologie. Pokud její pacienti útok přežili, skončili poté na chodníku před nemocnicí. Tato událost přichází několik dní poté, co si s Putinem v Moskvě třásl rukou Viktor Orbán.
Tvrzením o „mírové misi“ snad nevěřili ani samotní Maďaři. Skutečným Orbánovým cílem byla úlitba proruským voličům, projev servilní loajality ruskému režimu, bezpáteřní politiky stavící na stejnou úroveň agresora i oběť, výsměšného pohrdání unijní zahraniční politikou a samoúčelného Orbánova exhibicionismu. Jaký „mírový“ vliv měla mise na ruského diktátora ukázalo třeba právě včerejší bombardování.
Orbán a ostatní chicmírové s oblibou povýšeně přehlíží, že základní podmínkou skutečně mírového řešení je respektování mezinárodního práva a vůle oběti, tj. samotné Ukrajiny. A ta od počátku konfliktu dává doslova heroickým způsobem najevo svoje autentické odhodlání k obraně. Pokud by chtěla kapitulovat, učinila by tak dávno sama i bez maďarských našeptávačů.
Snahy najít uličku, kudy obejít ukrajinskou vůli, jsou někdy neuvěřitelně bizarní. Kupř. anarchokapitalista Ondřej Dostál zvolený europoslancem na kandidátce s KSČM prohlásil, že nemáme směšovat zájmy Zelenského režimu a Ukrajiny. Jinými slovy by tedy patrně ukrajinský lid ruské tanky vítal s otevřenou náručí, jen ta domácí politická reprezentace jim to kazí. Je to podobně nepodložený a současně hanebný výrok jako třeba tvrzení, že naši občané by v roce 1938 možná souhlasili s Mnichovskou dohodou.
Volodymyr Zelenskyj i ostatní orgány veřejné moci na Ukrajině byly zvoleny v demokratických volbách, proti jejichž legitimitě (na rozdíl do těch ruských) nebyly ze strany mezinárodních pozorovatelů vznášeny pochybnosti. Ještě důležitější však je, že kdyby se ukrajinské vojenské síly a civilisté ruské agresi sami bránit nechtěli, Rusko by se dávno Ukrajiny zmocnilo. Naopak intenzita odporu Ukrajinců přesahuje všechna očekávání, stejně jako míra obětí, kterou jsou ochotni přinášet ve svém boji o právo na národní sebeurčení bez ruského područí.
Orbán se však za svoje potřásání rukou s Putinem určitě stydět nebude. Podobně jako se Václav Klaus nestydí za svoje prohlášení, že Rusko bylo k válce vyprovokováno. A určitě nám nevysvětlí, koho provokovaly ukrajinské děti z nemocnice a porodnice, na které Putin poslal rakety. Omluvit se? Neexistuje. Václav Klaus se za své chyby či poklesky zásadně neomlouvá, protože to považuje za nedůstojné. Podobně jako Putin, který se ukrajinským obětem určitě také nikdy dobrovolně neomluví. Stejně jako se jim neomluví Orbán nebo Fico za svoje otevřeně proruské postoje.
A co Andrej Babiš, když je teď v EP s Orbánem ve společné frakci plné proruských sil? I on si myslí, že potřásat si rukou se státníky, jejichž režim vraždí děti, má být obrazem evropské zahraniční politiky? A co vy, voliči hnutí ANO? Vy si to také myslíte?
