Článek
Vážený pane Štrope,
vzhledem k tomu že se neznáme, určitě si netykáme. Na rozdíl od Vás proto zůstanu u vykání a civilizované komunikace, která mně nedělá problém ani vůči lidem, kterým je zjevně cizí.
Na to, aby Váš názor byl deformován, nemusíte být voličem hnutí ANO. Důkaz o tom přináší obsah Vašeho textu.
Napadlo Vás někdy, že většinová podpora ještě není automatickou zárukou kvality politického programu či jeho slučitelnosti s demokratickými hodnotami? Většinová vůle je nutným základem demokracie, nikoliv však nepřekonatelnou pojistkou proti zneužití moci. Putin má v Rusku také většinovou podporu, Hitler ji měl v Německu rovněž. Většinový názor je tak především odrazem průměrné úrovně dané společnosti, nikoliv však automaticky generátorem nejsprávnějších řešení.
Vždyť kupř. podle Gaussovy křivky inteligence má 50 % populace inteligenci průměrnou (IQ 90–110), 25% podprůměrnou a 25 % nadprůměrnou. Lidí s nadprůměrnými rozumovými schopnostmi je tak výrazná menšina. Podobné je to u vzdělání a morálky. Lidí, kteří jsou současně nadprůměrně inteligentní, vzdělaní i morální, což dohromady vytváří základ ideálních předpokladů pro rozhodovací procesy ve veřejném zájmu, je nepochybně ještě nepoměrně méně. A kdoví, možná třeba jen 2 % reálných voličů.
O vládě s menšinovou podporou je tak logicky platný výrok, že nemá většinovou podporu, ale nikoliv výrok, že je špatná. Rozporovat kvalitativní kritérium (dobrá vs. špatná) můžete argumenty kvalitativními (proč je dobrá nebo špatná), ale nikoliv kvantitativními (tj. mírou společenské podpory). Ta vyjadřuje pouze skutečnost, že se podle průzkumů neshoduje s aktuální většinovou vůlí voličů. Nic víc.
Volební průzkumy navíc nejsou totéž, co volební výsledky. A to ani průzkumy konané těsně před volbami. Vzpomeňme třeba na slovenské parlamentní i prezidentské volby. Pokud by ve společnosti byla reálná podpora vládní politiky skutečně jen v řádu několika procent, nejspíš by si občané generální stávkou vynutili nové volby, neboť tanky v demokracii na podporu žádného vládního režimu naštěstí vyjet nemohou. Respektování vládní politiky i většinou těch, kdo vládní strany nevolili, je totiž podmínkou zachování režimu. Říká se tomu společenský konsensus, při jehož vypovězení nemá v demokratickém řádu vláda šanci udržet moc. A tento konsensus je v naší zemi zcela bezpochyby zachován.
A nyní k Vaši námitkám:
1) Jakými argumenty toto tvrzení popíráte?
2) Prospěch přece není omezen na ten finanční. Pro někoho je nejvyšší metou prospěchu prostá touha po moci a uspokojování vlastního ega. Typickým příkladem je Václav Klaus či Donald Trump.
3) V čem dle Vašeho názoru hnutí ANO v průběhu své opoziční mise změnilo své názory k lepšímu oproti svým názorům dřívějším?
4) Ukrajina sama rozhodla o tom, že se ruské invazi chce bránit, a sama za to platí nejvyšší cenu. Tvrdit z naší pozice, že je pro ni lepší podvolit se ruské zvůli znamená tvrdit, že my lépe víme, co má Ukrajina chtít. Těžko si představit něco nesmyslnějšího a nabubřelejšího.
5) Jakými argumenty toto své tvrzení dokládáte?
A epilog? Absurdními osobními urážkami větší váhu svým tvrzením nedodáte. Pouze tím o sobě dáváte najevo, že kvalifikovanější argumentace nejste schopen, čí nevíte co smysluplnějšího do textu napsat. Je-li toto Vaším cílem, klidně pokračujte v úvahách o psychiatrických ústavech.
Ve zdvořilosti
Richard Pokorný
